Youtubeři(smůla v životě) [POZASTAVENO]

7. Dárek

*pohled Ester*
Dorazili jsme do Klimek a já se snažila navigovat Šimona k mému domu. Úspěšně jsme zaparkovali a vystoupili z auta. Odemkla jsem branku a šla k domovním dveřím. Nemusela jsem zvonit, taťka nám přišel otevřít dřív než jsem stihla zazvonit. "Ahoj." Pozdravila jsem ho. "Ahoj." Pozdravil on nás všechny. "Dobrej." Pozdravili kluci sborově. "Nezouvejte se, hned vyrazíme." Řekl taťka a obouval si jeho Salamony. Z věšáčku si vzal klíčky a šli jsme k jeho autu. "Šimone dej si potom auto dovnitř prosím." Poprosil taťka Šimona. Překvapovalo mě že si pamatoval jeho jméno. Vyjel s autem na ulici. Šimon zaparkoval auto před garáž. Nasedli jsme do volkswagnu černé barvy. Sedla jsem si na svoje místo za řidičem, vedle mě si sedl Martina a Kovy. Šimon si sedl k taťkovi dopředu. Byla to dlouhá cesta a pan otec měl spoooooustu otázek na kluky. Cítila jsem se divně. Ale když začali probírat fotbal tak se mi rozjasnily oči. Byla jsem velký fanda Baníku a v hokeji FC Vítkovice. Radostně jsem se zapojila do debaty. Bavili jsme se skvěle. Zastavili jsme před velkou budovou ve které sídlila firma ve které je taťka ředitel. Naznačil klukům aby mi zakryli oči. Projistotu jsem natáhla ruce před sebe. Šli jsme pomalu abych se nepřerazila, najednou jsme se zastavili. Kluci mi odkryli oči a mě se naskytl pohled na modrého volkswagna. Rozběhla jsem se k němu a dlaněmi přeje po kapotě. "Tati to je Lineup?" Zeptala jsem se ho. "Jo." Odpověděl. "Jakou to má maximální rychlost?" Zeptala jsem se. "Něco přes třista kiláků za hodinu." Odpověděl mi. Já málem radostí skákala po celém dvoře firmy. "Dobrá kára." Pochválil mi ji Martin. "Moje kára." Dodala jsem sobecky a začala se smát nad tím co jsem právě řekla. Taťka mi hodil klíče. Odemkla jsem auto a otevřela dveře. Sedačky byly kožené a volant taky. Palubní deska měla dotykovou obrazovku. A nejlepší bylo střešní okno. Zavřela jsem dveře a hrnula si to k taťkovi. "Děkuju!" Vykřikla jsem když jsem ho obýmala. Šla jsem zpáky k autu. "Ale já ještě nemám řidičák." Řekla jsem zklamaně. "Ale máš." Řekl taťka a podal mi malý doklad jménem řidičský průkaz. Zapoměla jsem že jsem dělala řidičák trochu dřív než ostatní. Nasedla jsem do auta a nastartovala. Rozjela jsem se a jela jsem několik koleček po pozemku. Zaparkovala jsem vedle taťkova auta a vystoupila. "Rači se vyhnem dálnicím." Řekl Kovy. "Jo bude to jistější." Řekl Šimon. "A kdo pojede se mnou?" Zeptala jsrm se. "Já!" Vykřikl Martin. Kovy a Šimon rači jeli s taťkou. Sedla jsem za volant a Martin na sedadlo spolujezdce. Vyrazili jsme. Když jsme dorazili domů jen jsem vystoupila a šla se rozloučit s mamkou. Zase jsem nasedla a vyrazili jsme. Tentokrát jsme jeli po dálnici.

*pohled Martina*
Jeli jsme po dálnici a měli zapnutou GPSku, jen pro jistotu. Ester na to šlápla a my předjeli několik aut a v jednom z nich jel Šimon s Kovym. Podíval jsem se na ně, oba měli vykulené oči. Otočil jsem se obličejem k Ester. Ta si jen v pohodě zpívala písničku a sledovala cestu. Dojeli jsem ještě za světla.

*pohled Jirky*
Před domem zaparkovaly dvě auta. Jedno z nich bylo Šimona ale to druhé jsem nepoznal. "Hej kluci pojďte sem." Řekl jsem a všichni se nahrnuli k oknu. Byli jsme tam namačakní tak jsme rychle vyběhli ven a dívali se na ně. "Čus." Pozdravil nás Šimon. "Ahoj. Prosimtě nevíš koho je to auto?" Zeptal jsem se. Otevřely se dveře a z auta vystoupila Ester. "Od Ester." Odpověděl mi Martin. "Čau." Pozdravila nás Ester a pohazovala si s klíčema. "To je tvoje auto?" Vyhrkl na ni Bax. "Jo to teda je." Odpověděla mu. "Mám lepší." Odpověděl pohotově. "Tak si měj." Odpověděla mu a zouvala si boty. Všichni jsme došli do obýváku. Sedl jsem si výjmečně vedle ní a začal jsem si sní povídat. "Co je to za značku?" "Wolkswagen- Lineup." "Jaká maximální rychlost?" "Přes třisla kiláků za haďku." Takhle jsme si povídali ještě dlouho. "A ty máš řidičák?" "Jo." "Není ti náhodou 17?" "Jo." Proběhla chvilka ticha. Najednou se začala smát. "Čemu se směješ?" Zeptal jsem se jí. "Martinovi." Odpověděla mi. Otočil jsem svůj pohled na Martina ,který tam dělal opičky. Začal jsem se taky smát. Nakonec jsme se tam smáli všichni.