They never left || Wyatt Oleff

•5•

Přetočila jsem se a mrkla na malé hodinky na mém nočním stolku. 3:00! Potichu jsem sklouzla z postele a po špičkách přešla pokoj k Sophiině kabelce, abych jí vzala klíčky. Pokud to zjistí, zabije mě. Měla jsem plavky pod tričkem a šortkami a moje žabky byly u dveří. Lehce jsem vešla do obýváku a otevřela dveře tak tiše, jak to jen šlo.

Wyatt stál na chodbě a čekal na mě, pozorujíc obrazovku svého mobilu. Měl svoje plavky a tričko. Zvedla jsem klíčky do vzduchu a usmála se na něj, když jsem ho vzala za ruku a táhla ho k výtahům.

Bože, doufám, že se Sophia nevzbudí.

•••

Wyatt zaparkoval Sophiino auto na písku blízko od místa, kde jsme parkovali předtím.

Motýlci v mém žaludku se znásobili.

Wyatt POV

Oba jsme vystoupili z auta. Rozepnula opasek jejích šortek, setřásla je dolů z nohou a hodila je na sedadlo spolujezdce. Stáhl jsem si tričko za límec a položil ho na místo řidiče. Ona udělala to samé.

„Dnes v restauraci ses pořádně zakoktala," zavtipkoval jsem, „chudák kluk, mohl sotva vyrozumět, co jsi říkala. Divím se proč to je..."

„Jaká škoda, byl celkem roztomilý, nemyslíš?" pronesla cestou dolů na pláž. Vlna omyla její kotníky a ona vyjekla. „Bože, to je ledový!!!"

Rozběhl jsem se za ní, rozkopávajíc písek a vrazil do ní plnou rychlostí, shazujíc jí do ledové vody.

„WYATTE!!" zaječela a vyskočila na nohy. Smál jsem se a Maeve uchopila mou ruku, a pak mnou mrštila do vody.

„JEŽÍŠI, MAEVE!!!"

„Karma je svi-," vzal jsem její nohu a škubnul jí, takže spadla zpět do vody za mnou.

Vynořila se a vyplivla na mě vodu. „Nejspíš oba chytíme zápal plic," poznamenala, její drobná postava se už začínala klepat.

Wyatte, teď to hlavně nezpackej.

Objala se pažemi a pohlédla na mě, jakoby chtěla, abych něco udělal. Co čeká, že udělám?

„Proč jsme to-tohle nep-promysleli," vykoktala Maeve.

„To jsme fakt neudělali," přitakal jsem a spustil své ruce do vody. Pořád měla na tváři ten výraz. Sakra, Wyatte, udělej něco!

Byla tma a ticho. Jediné světlo zajišťoval měsíc a pár tiki světýlek na pláži. Jediný zvuk vydávala voda cákající vpřed a vzad. A náš dech.

Myslím, že Maeve se chytila faktu, že můj mozek měl momentálně poruchu a nevypadal jsem na to, že bych pohnul končetinami, protože udělala krok vpřed a vzala moje dlaně, umísťujíc je na svá třesoucí se ramena. Její kůže byla mokrá a studená a voda z jejích vlasů na ramena.

Její drobné prsty se dotkly mých zad, což moji kůži pokrylo husinou. Vodní tunel v tom malém prostoru mezi našimi těly. Sjel jsem rukama z jejích ramen do vody na její záda a přitiskl jsem její tvář k mému hrudníku.

Dobrý, pomyslel jsem si.

Ucítil jsem její vlhké řasy, když zavřela oči a já udělal to samé, opírajíc si bradu o její mokré vlasy.

„Jsem ráda, že jsme tady," zašeptala.

„Já taky, lásko," řekl jsem a znovu otevřel oči, abych se podíval zpět na pláž.

Maeve POV

Navzdory tomu, že jsme byli ponořeni do ledově studené vody, moje tváře se zahřály, jakmile slovo "lásko" opustilo jeho rty. Chvíli jsme tam stáli a hovořili, příliš bojácní na to se hnout ve strachu, že bychom mohli udělat něco špatně. Je nějaké špatně v téhle situaci?

„Můžeme se prosím vrátit na pláž? Za chvíli se proměním v kostku ledu," zeptala jsem se a zvedla hlavu, abych na něj viděla.

„Jo, já taky, myslím, že moje rty začínají modrat," řekl. Přebrodili jsme se zpět na písek a nahoru k autu. Otevřela jsem kufr a modlila se, aby tu pro nás byly ručníky.

Jeden ručník.

Povzdychla jsem si a přešla k sedadlu řidiče, kde si Wyatt hrál s rádiem.

„Dobré zprávy, máme jediný ručník a ten je super malý," oznámila jsem a hodila mu ho do klína.

„Dobré zprávy, můžeme ho sdílet," usmál se a stiskl tlačítko pro vypnutí. Hudba přestala hrát.

Vylezl z malého auta a rozvinul ručník. Následovala jsem ho k jednomu malému tiki světélku a do dlaně si vzala hrst písku. Ovinul si ručník kolem ramen jako plášť, pak roztáhl ruce jako by čekal na objetí.

„Jdeš?" zeptal se se stále roztáhnutými pažemi.

„Jsi hroznej," odpověděla jsem. Co to sakra Maeve?? Přišla jsem blíž k němu a on obtočil svoje již hřejivé ruce kolem mých zad.

„Dobře, 'hroznej' je tu ale jediný s ručníkem, takže navrhuju, aby ses o něj starala velmi, velmi dobře," odsekl.

Ou, strašně ráda bych se o něj starala velmi, velmi dobře, řeklo moje podvědomí.

„Dobře, jo?" usmála jsem se a pozvedla tu kouli písku v mojí dlani.

„Velmi, vel-," rozplácla jsem písek po zadní části jeho hlavy a do jeho vlasů.

Upustil ručník a šáhl si dozadu na hlavu. Zákeřně se uchechtl. „Tohle je válka!!!" zaječel.

Přenesla jsem svůj zadek dolů na pláž tak rychle, jak mi to nohy dovolovaly, cestou nabírala písek, a jak jsem běžela, házela jsem ho za sebe.

„TEĎ TO SCHYTÁŠ," zaječel a mrštil po mě masivní pískovou hroudou. Zasáhla mě do středu zad a já se smíchem zařvala, jak jsem spadla a válela se v písku. Sedla jsem si a spatřila ho, jak se blíží, aby mě dorazil.

„Ne!" zaječela jsem, snažíc se udělat novou pískovou kouli. „Prosím ne!!"

Vyloudil ze sebe zákeřný smích a hodil haldu písku pod moje klíční kosti, což způsobilo, že mi svědivý písek skončil v plavkách.

„Tohle. Jsi. Právě NEUDĚLAL," řekla jsem a kvůli písku v plavkách se skrčila.

„Ach ano, určitě jsem to právě udělal," řekl a začal se smát snad dvakrát tolik. Rychle jsem sebrala kus písku a zatáhla za pás jeho plavek, vhazujíc písek dovnitř. Začal skákat, jako by po něm lezli mravenci.

„KARMA JE SVINĚ, OLEFFE," zaječela jsem a rozběhla se do vody, abych odplavila písek z mých plavek. Znovu se uculil a brzy se ke mně ve vodě připojil, hýbajíc boky ze strany na stranu, aby dostal písek ven.

Podívala jsem se na oceán. Slunce se začalo objevovat. Jak dlouho už tu jsme?

„Wyatte," zvolala jsem, aniž bych přestala pozorovat východ. Stále se cákal ve vodě.

„Ano?"

„Jak dlouho už tu jsme?"

Pozvedl hlavu a taky spatřil východ slunce.

„Kurva, za chvíli bude 5 hodin," řekl a potřásl vlasy.

„Měli bychom se nejspíš vrátit zpět, ještě než zjistí, že jsme pryč," poznamenala jsem a upravila si pásky na ramenou.

Vrátili jsme se zpět na pláž a zamířili k autu. Ucítila jsem teplo na mých zádech a uvědomila si, že je to Wyattova dlaň. Usmála jsem se a přistoupila k němu blíž, cítila jsem se... dobře. Jako na obláčku.

Ahojky, tohle je jedna z mých nejoblíbenějších kapitol. Jsou to prostě zlatíčka ♥♥♥. Snad se líbí i vám. Teď asi nebudu moc stíhat přidávat kapitoly, ale Baruš slíbila, že v případě nutnosti mě zaskočí, takže se snad nemáte čeho bát.

YOU'LL FLOW TOO, LOSERS 🎈🎈🎈  

Vaše El