Trauma [Yoonmin, Littlespace]

5.

Kdyby vám to nedošlo, tak jsem změnila cover, kk? Kk. Můžete číst 😂

Ráno mě probudilo vlnění postele. Proč se sakra vlní? Co jsem jí udělal? Jí posedl démon, ne... Částečně jsem měl pravdu, ten démon byl Jimin a vesele si po mojí milované posteli hopkal. Spražil jsem ho nepříjemným pohledem, ale on si toho nevšimnul. Dál tam skákal jak králík a mojí postelí otřásalo zemětřesení. Najednou si kleknul k mojí hlavě a ze vzdálenosti tří centimetrů mi začal zírat do obličeje. 
,,Tatínku, ty už nespíš?" zašeptal zaraženě a já záporně zakroutil hlavou. Ono to totiž jaksi nejde, když se postel vlní jak moře během bouřky. Vykopal jsem se z postele a vyrazil do kuchyně udělat nám snídani. Ještě jsem slyšel Jimina křičet kam jdu, tak jsem mu odpověděl a ospale pokračoval dál. Ne moc nadšeně jsem dolezl do kuchyně a vytáhl nějakou zeleninu, pečivo, máslo a šunku. To mu musí stačit. Něco jsem z toho spatlal a dal to na talíře.  Zavolal jsem na Mina, ať jde k jídlu a sedl si na stoličku. Za chvíli sem přicupital a hupsnul na židli. Podíval se na talíř před sebou a zhnuseně se ušklíbl. 
,,Já ty rajčátka jíst nebudu." zamračil se na mě Jimin a já ho rychle propálil pohledem. Já se tu s ním nebudu hádat. 
,,Prostě to sněz." zavrčel jsem. Nikdy mě neštvěte hned po ránu. Nevyplatí se to. 
,,Ne." odpověděl jednoduše. Dneska jsem naštval fakt rychle. Vyskočil jsem ze židle, vzal to rajče a narval mu ho do pusy. Párkrát překvapeně přežvýkal rajče než ho na mě zhnuseně plivnul. Dělá si ze mě prdel?! 
,,Ještě jednou tohle uděláš a budeš klečet na vařečce." zavrčel jsem nasraně.
,,J-jako na tý c-co má J-jin hyung a k-klečel na ní TaeTae?" zavzlykal vyděšeně Jimin a já souhlasně zakýval hlavou.
,,Přesně na týhle. "Aneb, když vás hyung pěčlivě zásobuje věcmi do kuchyně.
,,A-ale T-TaeTae z, z ní m-měl ta-takové o-ošklivé otlačky. J-já nechci mít otlačky." vzlykal dál Min.
,,Když to znovu neuděláš, tak nebudeš muset klečet na vařečce a nebudeš mít otlačky. A teď to sněz, Jin hyung mi včera psal, že mi sem dá dopoledne Kooka na hlídání. Přeci nejsi zlobivý chlapec, ne?" hodil jsem po něm vševědoucí pohled a šel si vyměnit triko. Naštěstí to odneslo jenom to triko. Pak jsem dojedl svou snídani a zkontroloval Mina, který s nechutí snědl všechnu zeleninu. Pomohl jsem mu se převlíct do kraťásků a volného trika a poslal ho si vyčistit zuby a tak, to snad dá sám. Sám jsem se převlíkl do pohodlného oblečení , hygienu jsem už za sebou měl. Juknul jsem do koupelny, ale Min už tam nebyl. Zašel jsem tedy do obýváku. Díval se tam na další díl tý krátkodílný pohádky. Nechal jsem ho tak a sednul si k němu. Hned se přitulil k mému boku. Pár minut takhle vydržel, ale pak si mi lehnul do klína. Začal jsem ho vískat ve vlasech a on spokojeně zamručel. Ještě aby začal příst a bude jako kotě.
Po dvaceti minutách jsme byli v půlce série a mě to přestávalo bavit. Je to o ničem, ale líbí se to Jiminovi, tak to holt strpím no. Rychle jsem kouknul na hodinky a zjistil, že za chvíli bude dvanáct. V tolik by sem měl Jin přivést Kookieho. Najednou zazvonil zvonek. My o vlku a vlk za dveřmi. Opatrně jsem ze sebe sundal růžovovláska a vystřelil ke dveřím jim otevřít. Určitě zvonil Kook, protože zvonek zvonil nepřetržitě. Pabo, Jin by ho to už měl odnaučit. Rychlostí blesku jsem otevřel až Jungkook skoro na mě spadl. Naštěstí to ustál, roztomile mi zamával a rozeběhl se do obýváku. Jin si jen povzdychl a pozdravil mě. 
,,V týhle tašce má Kook věci a ty papír s tím kdy má jít spát a tak. Přijdu si pro něj zítra ráno, Joon mě pozval na rande." zrudnul a pousmál se na mě. 
,,Tak už běž, ať na tebe NamJoon nečeká." zasmál jsem se. Jin jen s úsměvem kývl a odešel. Zavřel jsem za ním dveře a odešel se podívat na kluky do obýváku. Kluci seděli na gauči na proti sobě a o něčem si povídali. Jimin seděl v tureckém sedu s ručkami přes rozkrok. Hned se na mě otočil a celý rudý se na mě usmál. 
,,Tatínku, půjdu si s Kookiem hrát ke mně do pokojíčku." zaculil se a já přikývnul. 

*Jimin's P.O.V.*
Hned jak souhlasil, tak jsem se s Kookiem rozeběhl do mého pokojíčku a skočil na postel. Ignoroval jsem pnutí v podbřišku a mezi nožkama a čekal až za mnou přiběhne Kookie. Byl tu za chvilinku a hupsnul za mnou na postel. 
,,Ty máš Yoongi hyunga hodně rád, viď?" zamumlal s pohledem zabodnutým mezi mýma nožkama. Já jen němě přikývl. Ještě chvíli jsme si povídali o tatínkovi než jsem bolestně zaskučel. Tlak mezi nožkama přešel v bolest. Proč mě bolí pipík? A proč je vzpřímenej? Lehni si zpátky. Kook se na mě nervózně podíval a rychle vyhrkl: ,,N-nevím jak to je u vás, ale Jin hyung mi říká, že když mě bolí pipík, tak se ho sám nesmím d-dotkout, ale já nechci aby tě to bolelo. T-takže j-jestli chceš, t-tak bych ti s t-tím mohl po-pomoct." Chvíli jsem to zpracovával v hlavě a pak jsem znovu přikývl. Vážně to moc bolí. 
,,Musíš si sundat kraťásky a trenky." zamumlal a já udělal co po mě chtěl. Když jsem byl hotový, tak jsem si zase sedl. Kookie se ke mně přisunul blíž a rozklepanou rukou chytil můj pipík, který mi ležel na bříšku. Ručkou s dlouhými prsty přejel nahoru a dolů a ze mě vyšel zvláštní zvuk. Zděšeně jsem si překryl pusinku rukou. Co to bylo? Jungkookie, ale pokračoval v pohybech a ze mně vycházelo čím dál tím víc těhle divných zvuků. Kousal jsem se do rtíků dokud mi ze spodního trochu nezačala téct krev. Nemám rád krev. Rychle jsem jí slíznul a víckrát se do něj už nekousl. V bříšku jsem měl hrozně hezký pocit. Jako kdyby mi tam vybouchl ohňostroj. Zase ze mě vyšel ten zvláštní zvuk, ale teď byl o dost hlasitější. Kookie stisk trochu zesílil a já se na něj vyjeveně zadíval. Ten pocit v bříšku byl ještě příjemnější. Začal pohyby zrychlovat a mě v pipíku začalo tepat. Chtělo se mi čůrat. 
,,Kookie, m-mě se chce čůrat!" vypískl jsem zděšeně. On jen zakroutil nesouhlasně hlavou a dál pokračoval s pohyby nahoru a dolů. (Teď to zní jak kdyby mu rovnou kouřil.) Zaklonil jsem hlavu a rozhodl se nutkání čůrat ignorovat. Po pár Kookieho pohybech ruky mi z pipíku vytekla divná bílá tekutina a já ze sebe vydal ten nejhlasitější divný zvuk. Kook si chtěl ode mě odsednout, ale v tu chvíli se rozrazili dveře. Stál v nich tatínek s velmi naštvaným výrazem. Přejel nás laserovým pohledem a zatvářil se ještě víc naštvaně. 
,,Za tohle si zasloužíš tvrdý trest, Jimine."

Zdravím vás děti moje!
Tohle je... velmi zajímavá kapitola. Nečekala jsem, že smut napíšu, tak brzo :D Ale představa Yoongiho jak trestá Jimina je hezká *chce se za tohle zabít* :DD
S láskou (a Jiminem ve skříni) se s vámi loučí vaše Safira Brisingr! ♥