Lie or not

1. Kapitola

"Sakra vypni ten zkurvenej budík." Zavrčela osoba ležící v posteli na druhé straně místnosti. "Promiň. Víš, že vstávám brzy do práce." Zašeptala jsem a okamžitě vypnula budík. Moje nejlepší kamarádka Yuko pokračovala dál v její oblíbené činnosti - spánku, zatímco já jsem potichu odešla do koupelny provést ranní hygienu a rychle se osprchovat. Po té co jsem se převlékla, jsem se jako každé ráno vydala do práce. Auto jsem zaparkovala před obrovskými stájemi a s chutí jsem jsem se šla převléknout do pracovního oděvu. Hodně lidí si myslí, že práce ve stáji není nic příjemného ani voňavého, ale mě je to jedno. Já zvířata miluji už od malička a vždycky mě bavilo se o ně starat.Když jsem se převlékla do jezdeckého oblečení, přišel za mnou můj šéf KangDae, který tuto velkou stáj zdědil po svých rodičích a teď to tu řídí, upřímně nikdo ho tu nemá rád, protože je nepříjemný a myslí si o sobě, že si ke svým zaměstnancům může dovolovat cokoli." Nino ?! Okamžitě do kanceláře !"Zakřičel na mě, až jsem s sebou cukla. "Ano pane." Odpověděla jsem a nejistým krokem jsem se  vydala do kanceláře. Zaťukala jsem na dveře a pomalu vešla dovnitř. Ani jsem nečekala na svolení a sedla jsem si do křeslo, které bylo naproti pracovnímu stolu se všemi složkami od A až do Z. Začal se pomalu přibližovat ke křeslu ve kterém jsem právě seděla. Až stál těsně vedle mě, dotknul se mé ruky a já strnula, nemohla jsem se ani nadechnout,  přiblížil se obličejem až k mému uchu. " Doufám, že se budete chovat jako hodná holka a budete poslouchat co vám právě teď řeknu." Zašeptal a mě se udělalo vážně zle, z toho jak je odporný, ale nemohla jsem se hnout byla jsem furt v šoku. Někdo zaklepal a já byla nejšťastnější člověk. Rychle jsem se zvedla a chtěla jsem odejít, jenomže jsem nemohla, protože mě chytl za ruku a přitáhl k sobě a poslední větu, kterou mi stihl říct, než jsem odešla zněla nějak v tom smyslu, že to není všechno a zdaleka nebude. Znechuceně jsem za sebou zavřela dveře a šla pracovat, abych se nějak odreagovala. Když jsem vše měla hotové, podepsala jsem papír o účasti v práci a rychle odjela pro Yuko do práce. Zatavila jsem před budovou BigHitu a vylezla z auta abych se mohla nadechnout vzduchu, který jsem dneska potřebovala víc než kdy jindy. Asi po pěti minutách jsem zahlédla Yuko jak vychází se skupinkou kluků a ještě si o něčem povídají. Bylo jich celkem sedm
a každý z nich byl od sebe něčím odlišný, všichni si povídali a já jsem je nechtěla vyrušovat, vlastně až na jednoho, který se díval mým směrem a vůbec se nezapojoval do konverzace se svými kamarády.