Dívka rychle zamrkala řasami, protože se jí najednou, při pomyšlení na objetí a pocit bezpečí, začaly v očích objevovat slzy.
On se jen chápavě usmál.
Dívka mu úsměv opětovala a s lehkým červenáním se ho zeptala: „Mohl...mohl bys mě prosím obejmout?"
Chlapec k ní pouze přešel a opatrně, jako by byla křehoučká jako porcelán, ji objal...
A ona se, teď už doopravdy, rozbrečela...
Byly to ale slzy vděčnosti...a radosti.
ČTEŠ
Zero✔️
General Fiction„Jsi nula. Dokonce taková nula, že ani nedokážeš spáchat sebevraždu...." „Když jsem podle tebe taková nula, tak proč sem za mnou pořád chodíš?" přejede ho dívka zkoumavým pohledem. „Abych se mohl dívat, jak se ti to stále nedaří..." ušklíbne se chla...
