,,Pusť mě!" řekl jsem. ,,Ne." odpověděl. Přitiskl si mě víc k tělu. Příjemně hřál. Nadechl jsem se jeho vůně. Připomněla mi všechno. Jak se mi jednou zdál vlhký sen o něm a koutkem oka jsem viděl jeho vyděšený výraz. Jak jsem ho tenkrát sjel. Jak jsem se mu vyznal a on mě odmítnul. Jak jsme byli dobří přátelé. ,,J-je mi vše-všechno moc líto!" obejmul jsem ho a rozbrečel jsem se. ,,Su-sundáš mě?" zeptal jsem se. ,,Ne, chci si s tebou promluvit a nesu tě na moje oblíbený místo v lese, kam nikdo nechodí."
,,Do-jdu tam."
,,Ponesu te. Jsi... Jsi roztomilý když jsi... v mojí náruči..."
Po tomhle jsem zrudnul a přitiskl jsem se k němu víc. ,,Jsme tu," řekl, ale nepustil mě. Posadil se takže mě měl na klíně. Nadechl se a začal mluvit: ,,Je mi to líto. Netušil jsem, že tě to tak... zraní. Chci, abys věděl, že jsem to nechtěl udělat. A že mě to mrzí. Je to moje chyba. A vždycky bude."
,,Omluva přijata." odpověděl jsem.
ČTEŠ
Kamenný výraz
FanfictionVe tváři kamenný výraz, v srdci jako hromádka popela! Jak dlouho dokáže Paul Landers schovávat své emoce...? - - 3. Díl série o R+ by: RammSteinFan2006 Předchozí díly: 1. Díl - Miluji tě, Reeshi 2. Díl - Sonne
