×How can I say this without breaking. How can I say this without taking over.×
Bolí to. Každá fotka, každá vzpomínka na tebe. Je mi do pláče. Snažil jsem se zapomenou, ale nejde to. Všechno mi tě tu připomíná. Sněhové vločky bílé jako tvoje pleť, temné noci stejné barvy jako tvé oči, vánoční světýlka zářivé jako tvůj úsměv, vůně skořice.
Přesně tak jsi voněl. Pořád ji cítím z tvého oblečení. Spousta věcí, jako by naznačovala tvou přítomnost a přitom je tu i spousta věcí, které to vyvracejí. Třeba prázdné místo v posteli vedle mě, ticho v našem bytě nebo to, že jsi mi umřel v náručí. Pak jsem tě viděl ležet v té tmavé dřevěné bedně. Vypadal jsi, jako bys spal. Kéž bys jen spal.
×How can I put it down into words when it's almost too much for my soul alone.×
Cítím se prázdně. Moje duše to už nesnese. Tu prázdnotu. Tu temnotu, která přišla, když ty jsi odešel. Byl jsi moje světlo a teď jsi pryč. Zůstal jsem stát sám v tmavém koutě. Už mě nic nezachrání. Není tu nikdo, komu na mě záleží.
Moje budoucnost byla s tebou. Byl jsi mou oporou na cestě tímhle prohnilým světem. Teď jsem na cestě sám. Stojím na rozcestí a přemýšlím, kterou cestou se dát. Je mé rozhodnutí správné? To říci nemůžu, ale rozhodně je nevyhnutelné.
×I loved and I loved and I lost you. I loved and I loved and I lost you. I loved and I loved and I lost you. And it hurts like hell. Yeah it hurts like hell.×
Říkával jsi mi je vždy před spaním. Ty dvě krásná slova, která mě činila šťastným. Chtěl bych je slyšet znovu z tvých úst. Chybí mi tvůj hlas. Ty chvíle když jsi mi zpíval abych usnul. Držel jsi mě v objetí, hrál si s prameny mých vlasů a přitom jsi mi do ucha šeptem stále opakoval ona dvě slova "miluji tě".
Láska je podle spousty lidí kouzelná věc. S těmi lidmi souhlasím. To je ale jediné na čem se s nimi schodnu, protože tvrdí, že život je fér k lidem, kteří si to zaslouží. Lži. Tak bych to popsal. Kdyby život byl fér, teď by jsi mě držel v objetí a dívali by jsme se spolu na nějaký film. Protože ty by sis to zasloužil. Neudělal jsi nic špatného a přesto jsi pryč.
×I don't want them to know the secrets. I don't want them to know the way I loved you.×
Tajemství. Těch jsme měli spoustu, tím jsme i byli. Nikdo o nás nevěděl. Schovávali jsme se ve stínech a vyvarovali se ostatním. Byli jsme dva proti celému světu. Byli jsme dva. Teď proti němu stojím sám. Proč? Protože svět je hrozné místo. Lidé jsou však ještě horší.
Je to vlastně i moje chyba. Kdybych se nechoval jako idiot, teď by jsi tu byl. Hrozně mě mrzí, že jsem na tebe křičel. Promiň, že jsem tě nezastavil když jsi vyšel z domu. Proč jsem se za tebou vydal až potom? Omlouvám se, že jsem tě uviděl moc pozdě. Odpusť mi to, že jsem ho nezastavil.
×I don't think they'd understand it, no. I don't think they would accept me, no.×
I když jsme se neukazovali na veřejnosti, měl jsem strach. Bál jsem se názoru lidí, protože jsem si myslel, že by nás nepříjmuli. Nepochopili by nás. Vlastně jsem se bál skoro všeho. Myslím, že kvůli tomu tu teď nejsi.
