Jan a Akrasti se objevili v domě. „Vítej v mém domě" řekla Akrasti. Tady budeš žít dvanáct let." Jan se rozhlédl. Uviděl veliký krb, pec a několik zbraní. Akrasti se na něj podívala a řekla: „Pojď, ukážu ti kde budeš spát." Šli nahoru po schodech. Když došli nahoru, Jan uviděl troje dveře. „V prvních dveřích je moje ložnice," řekla Akrasti. „V druhých tvoje. Ale pozor, do třetích dveří nesmíš ani vkročit. Jasné?" Jan přikývl. Šel se kouknout do své ložnice. Uviděl trochu otrhanou, ale pohodlnou postel, dřevěný psací stůl a rozvrzanou polici. „Pojď, ukážu ti, jak to vypadá venku." Vybídla ho Akrasti. Vyšli ven a pomalu přišli k jakémusi okraji se zábradlím. Opodál stálo něco, co vypadalo jako portál. Jan nahlédl za zábradlí a čelist mu spadla až ke kolenům. Dům stál na ostrově, který létal ve vzduchu. V dáli byl vidět tajemný dům opředený pavučinami a liánami. Nevypadalo to, že tam někdo žil.
To, co je napsané kurzívou, jsem napsala teď. Nevím, kam jsem s touhle "knížkou" směřovala, ale teď vám řeknu co si o tom myslím. Takže, mladší já, poslouchej. Není to moc dobře napsané, ale ujde to. Proč zrovna Islanďani? Co proti nim máš? To má Akrasti ve svém domě jenom krb, pec, zbraně, dvě ložnice a tajemný pokoj? Když jan vešel do svojí ložnice, jaktože hned poznal, že postel je pohodlná a police rozvrzaná? Co budou dělat Steve a Marijana? A poslední věc, na kterou si teď vzpomínám, jsou názvy kapitol. To je příšerný! Druhá kapitola má název o devíti slovech, a ještě ke všemu ten název úplně vyzradil, co se v té kapitole stane. To je konec mojí velice "odborné" kritiky. Moje mladší já bylo divný. Ale co, já jsem vlastně taky divná. Tak. Příští kapitola už bude napsaná současným já a snad bude lepší než tohle. Teď mi došlo, že tenhle článek na konci je delší než samotná kapitola. Tak čau.
