Nikdy se nevzdávej svých snů!! ❤

Pocit beznaděje...

Katie hrála už 7. rokem na klavír a moc ji to bavilo. Její učitelka ji navrhla, jestli nechce chodit do pěveckého sboru. Katie souhlasila a tak se tam šla podívat. Když šla na zkoušky, jestli vůbec umí zpívat, tak ji řekli, že bude nejspíš asi v tom nejhlubším (4. hlase). Ale to ji nevadilo. Byla nadšená, protože to byl její sen zpívat ve sboru. Často se chodila dívat na ostatní sbory a teď se stala jedním z nich.  Jenže přišel menší problém. Byl tam jeden kluk, jménem Louis a ten se Katie nějak začal líbit. Nevěděla, co má dělat. Vždyť se s ní vůbec nebavil.  Protože se neumí přetvařovat a neumí to moc skrývat, Louis na to přišel, že se ji líbí.  Ale Katie nevěděla, že to Louis ví.. Hodně se trápila, protože se s ním chtěla moc bavit.. třeba i na soustředění..ale on nic… Jen si psali a v reálu neprohodili ani jedno slovo. On to odůvodnil tak, že nebylo o čem si povídat. Katie nevěděla, co má dělat. Tohle tak trvalo rok a půl. Nakonec se rozhodla, že na něho zkusí zapomenout a nemyslet na něho…nějak se ji to podařilo, jenže jak pořád chodila do sboru a viděla ho každý čtvrtek, tak ji to pořád připomínalo. Pak přišly letní prázdniny. Katie jela na tábor. Jela tam už podruhé. Ale letos tam přijel i nový kluk. By o rok starší a jmenoval se Brook. Katie se hned do něj zamilovala. Trávili spolu hodně času na táboře. Byli nejlepší kamarádi. Ale nemohli být nic víc, protože když tábor skončí, byli by od sebe hodně daleko. Takže zůstali jen kamarádi a užívali si poslední dny na táboře.Když přišel den odjezdu, byli z toho oba nešťastní. Ale nic jiného jim nezbývalo. Aspoň si dopisovali a psali. Párkrát byli i venku..