Hvězda jménem Hazel Grace

setkání s oříškem

začalo to jako běžný den člověka s rakovinou, Vstávání v 5:00 prvních osm prášků pití kyslík bipeep , obléknout se nasnídat  a hurá na onkologii. Nahodit falešný úsměv a tvářit se jako že tu depku nemáte. V ordinaci probíhalo vše, jako vždy. Odběry míšní tekutiny, C.T, magnetická rezonance, zděšené výrazy doktorů, nakrmit rodinu planou nadějí a vyjmenovat další druhy nových léků. Až se mi zdá, že si farmaceutický průmysl myslí, že čím delší název má ten medikament, tím větší důvěryhodnost vzbuzuje daná společnost. 

Zhruba ve 14:00 sedám k počítači, a kontroluju e - maily. Chvíli na to, se ozve zvuk ohlašující nově příchozí poštu. Píše mi můj  doktor a  v e- mailu stojí: 
,, Dobrý den,

myslím, že tohle by Vám mohlo pomoci''.  Zaroluju myší a otevírám přílohu v podobě letáčku, který obsahuje informace o podpůrné skupině. Na úplně poslední straně, posledním řádku, je hypertextový odkaz. Klikám na něj.  Vzápětí se mi zobrazí registrační formulář, díky kterému se můžu stát členem oné podpůrné skupiny. Po přihlášení se zobrazilo chatovací okno . V nadpisu stálo:  ,, Please use only English  in the chat.''  ( Prosím používejte v chatu pouze angličtinu). Začínám psát  klasické zdvořilostní fráze a vzápětí můj pozdrav opětuje kdosi, s nickem Nooneisimortal( Nikdo není nesmrtv elný).  Rozvíjím konverzaci dalšími, nijak neobvyklými zdvořilostními frázemi.  Ty se, jak konverzace plyne změní na úplně konkrétní přímé otázky, týkající se  rakoviny. Chci vědět, jak na tom dotyčný je a mně se dotává stejných.  Napíši tedy vše.  O dlouhých názvech léků, magnetické rezonanci, míšních odběrech, CT a vyumělkovaných úsměvech doktorů.  Náhle se do konverzace připojí i leader skupiny s nickem Inthejesesusheart  a nbaádá nás, abychom se se  svými problémy svěřili jeden druhému.  A tak se všem představím, napíšu  vše o svém druhu rakoviny. A jak diskuse plyne, unikne mi, že v ní přibylo  o čtyři sta  lidí víc,  celý ten koloběh, začíná znovu.  Asi po hodině sledování rychle ubíhajícího chatu, mi pípne soukromá zpráva.  Opět píše někdo, s nickem Nooneisimortal. 

,,Jmenuji se Hazel ''

,,Já Dan'' . Rychle odepíšu.

,,Jak to, že umíš česky ? '' Ptám se, poněkud překvapen tím, že zřejmá cizinka, mi odepisuje v mém rodném jazyce.  Asi 30 sekund po stisku klávesy ENTER, přijde odpovědˇ :

,, Také znám Google :D ''.

,Píši: 

,,Tohle je blbost. Celá ta podpůrná skupina, je blbost''.

,,Také si to myslím. Ale doktorka Langfordová tvrdí, že je to prospěšné''.  Zní  Hazelina reakce.   Po hodinové debaté o tom, zda je  podpůrná skupina blbost, nebo ne, se  Hazel zeptá:

,,Chtěl bys číslo ?''  Píši totiž nejspíš poněkud pomaleji. 

,,Já taky. Ale budu mít drahý roaming. Protože určitě máš americkou předvolbu''.

Hazel odpovídá odkazem.  Sahám tedy po svém telefonu a otevírám odkaz, který jsem dostal. Otevře  se mi odkaz s aplikacemi.   Klikám na ,,instalovat'' a čekám, než se aplikace stáhne a nainstaluje. Dokončím rychlou registraci, a do adresáře zadávám číslo, které mi Hazel poslala. Z fotky se na mně dívá brunetka s optimistickým úsměvem na tváři a já si ji přidávám do kontaktů.  Tuším, že tady začíná naše soukromá otevřenější komunikace.  Do pěti minut se mi na displayi  objevuje její jméno.  Celý  rozklepaný nadšením i zděšením zárovenˇ zvedám telefon.  Na druhé straně se ozve milý hlas mladé Američanky poznamenaný léčbou rakoviny. 
,,Co děláš ?''  Zeptá se mě. 
,,Ležím na posteli, a koukám do stropu. Co Ty ?'' Ptám se na oplátku.
,,Čtu svou oblíbenou knihu''. Odpovídá Hazel.
,, Jakou  ? '' Zajímá  mě.
Překladač mi prozradí český název. Jmenuje se Císařský neduh.
Za  nedlouho zjijštˇuji, že je to Hazelina oblíbená kniha a je to román o rakovině.
V půlce rozhovoru se ozve zaklepání. Babička mi nese toasty se šunkou.  Mám hlad. A  tak si o ně, protože jsou ještě horké, spálím jazyk.  Poté se babička káravým hlasem ozve:
,,Neměl by ses zvedat ani se hýbat. Za chvíli  tě přijdu nakrmit. Jen musím zalít kytky''.
Rezignovaně pokládám hlavu zpět na  polštář.  Po jídle jsem znovu volal Hazel. Telefon zvedl Hazelin  táta,  a předal mi ji k telefonu.  A tak jsem s touhle americkou bojovnicí s osudem strávil večer  a pak  s pocite, že na to nejsem sám, usnul.