Teenage Desire ✔

"i can't believe you now"

Spencer

Když odešla naštvaně z bytu, tak jsem se vydal do svého pokoje a vydal se rovnou na balkón, kde jsem si hned zapálil a znovu nad tím vším přemýšlel. Co se do háje stalo?

Budu upřímný, sralo mě to, neskutečně moc. Bella mi chyběla, chyběl mi ten její úsměv, to jak byla drzá a zároveň sladká, chybělo mi všechno na ní. Chyběla mi ona. Nikdy jsem se necítil tak špatně, ani když se se mnou rozešla Judith, tohle se nedalo přirovnat k ničemu a já nevěděl, co to je, proč se cítím tak špatně.

Ani jsem si neuvědomil, že brečím, dokud mě na tváři nezastudenily slzy.

"Kurva!" zařval jsem a bouchl pěstí do zábradlí.

Najednou mi cinkl mobil, odemkl jsem ho v naději, že mi napsala Bella. Zklamaně jsem si povzdechl, když jsem zjistil, že je to zpráva od Parkera.

Nechceš na chvíli dojít?

Hlasitě jsem si povzdechl. Vůbec jsem neměl náladu někam chodit, s někým mluvit nebo cokoliv jiného. Být v něčí společnosti, jediná společnost o kterou jsem stál byla Bella, jenže ta momentálně nestála o tu mojí.

Možná by mě to mohlo rozptýlit, aspoň bych chvíli nemyslel na to, co se teď všechno dělo. S Parkerem byla vždycky sranda a dokázal mi zlepšit náladu.

Zahodil jsem teda, ještě nedokouřenou, cigaretu a vešel zpět do pokoje. Převlékl jsem se a vydal se za Parkerem.

Do bytu jsem se vrátil někdy kolem jedenácté, překvapilo mě, když jsem v obýváku našel Nolana se Sophií.

"Spencere, konečně jste-... Bella s tebou není?"

"Ne, od odpoledne jsem jí neviděl, byl jsem u Parkera," zamumlal jsem zmateně. "Co se stalo?"

"Nemůžeme Bellu sehnat, nezvedá telefon, s Alice, Larou ani Raphaelem není a už je pozdě. Bože, co když se jí něco stalo?" vzlykla nešťastně Sophie.

"Bude to v pohodě, zlato, určitě se za chvíli vrátí," snažil se jí uklidnit Nolan, ale nedařilo se mu to.

Nechápavě jsem se zamračil, otočil se a vyběhl z bytu, rozhodnutý jí najít. Tohle jí nebylo podobný, nikdy nebyla sama pryč tak dlouho nebo o sobě dala aspoň vědět.

Když jsem vyšel ven, tak jsem přemýšlel, kam jít první, byla tady spousta míst, kde by mohla být.

Několik dlouhých minut jsem zoufale stál na místě a snažil se přijít na to, kde by asi mohla být, kam by šla, kdyby chtěla být sama?

A pak mi to došlo.

Rychle jsem stopl taxík a nadiktoval adresu.

Ještě že jsem si jí pamatoval.

Když taxi zastavilo na oné adrese, tak jsem taxikáři dál několik bankovek a rychle vystoupil. Prošel jsem velkou černou bránou a vydal se k onu místu. A opravdu. Stála tam, objímala se rukama kolem ramen a ramena se jí trošku třásla.

"Bello?" řekl jsem potichu, načež se ke mně hned vylekaně otočila.

"Co tady děláš?" sykla nepříjemně a i když byla tma, tak jsem si všiml červených očí a mokrých tváří.

"Ty jsi brečela? Co se děje?" zeptal jsem se starostlivě, načež se uchechtla.

"Nedělej, že tě to zajímá."

"Kurva, Isabello, můžeš mi vysvětlit, co se to s tebou v poslední době děje? Jsi na mě furt hnusná, co jsem, kurva, udělal? Proč jsi tady a nezvedáš Sophii telefon, víš jaký má o tebe strach?" zavrčel jsem, už mě to sralo.