První polibek

První zimní den a já kráčím s klukem, kterého miluji zasněženým parkem. Je to tak romantické. Jediný, co tuto dokonalou chvíli kazí, je můj strach, co se mi Nick chystá říct.

Jdeme blízko sebe a mlčíme. Je takové ticho, že slyším i bití svého srdce a tak to už nevydržím a promluvím ,,Ehm.. Nicku? Co si mi to chtěl vlastně říct?". Musím znít opravdu nervózně, protože se tak cítím.

,,Nespěchej tolik. Řeknu ti to později." To mě ani zdaleka neuklidňuje, ale náhle si všímám, že má červené tváře. Hlavou se mi honí myšlenka, jestli je nervózní nebo za to může zima.

Dojdeme až k zamrzlému rybníku, kde se zastaví. Že by už nemohl? Ale vždyť jdeme jen chvilku. Hledím na něj s otázkou ve tváři.

Šibalsky se usmívá a já se začínám obávat, co má asi v plánu. ,,Tak Kate, jdeme si zabruslit!" Poví s upřímným nadšením a blyštivým úsměvem na tváři.

,,Co-co? Vž-vždyť neumím bruslit!" vykoktám ze sebe, ale on ignoruje mé námitky a vstoupí na led. Vypadá tak skvěle, když mu jeho tmavě hnědé a trochu déle střižené vlasy poletují v zimním vánku. Vypadá jako anděl. Musím párkrát zamrkat, abych se ujistila, že se mi to jen nezdá, ale on tam stále stojí a já neodolám a vykročím k němu.

Chytne mě za ruku a zahřeje mi ji svými kupodivu teplými dlaněmi. Než se stihnu probrat z poblouznění způsobeným jeho dotekem už mě táhne po ledě a nepouští se mě.

Připadám si jako ve snu. Cítím se jako kdybych létala, ale najednou mi dojde, že nelétám ale padám. Ucítím tvrdý náraz mého pozadí na led. Dost to bolí, ale není to tak hrozné jako uvědomění toho, že jsem se před Nickem naprosto ztrapnila. Dochází mi, že mě Nick stále drží a směje se. Ne posměšně, spíše přátelsky.

,,Ty jsi ale nemehlo," usměje se sladce ,,pojď, pomůžu ti." Přitáhnu se nahoru a ani nevím jak objevím se blízko jeho obličeje.

Pára, která vychází z našich úst se prolíná a mě je tak krásně, že se mi na malý okamžik zdá, že tvoří srdíčka. Buší mi srdce jako kdyby mělo vylétnout ven.

Najednou mi dojde, co se děje, ale než se stihnu oddálit, ucítím Nickova ústa na mých. Ty dvě vteřiny, co trval náš polibek, se mi zdály snad nekonečné. Kdybych dokonale neznala anatomii lidského těla přísahala bych, že mi žaludkem právě proletěly desítky motýlů.

Když se Nick odtáhl, usmál se na mě a já se usmála na oplátku také. Jeho ústa se pootevřela a vyšlo z nich šeptem ,,Miluji tě" a já tentokrát políbila jeho.