Příběh Grella Sutcliffa: Rudý úsvit

Láska si nevybírá

Tak co...už vám chyběl Grellův sad story???......Gomenasai,ale škola nepočká.Tak vám tady jako bolestné,dám aspoň 2100K slov.Fakt se omlouvám za dlóóóuhou neaktivitu.

,,Bože a je to tady......je mi patnáct a tohle je poslední rok školy.Měl bych si začít pomalu vybírat,kam půjdu do učení.....Na kováře?...ne!...Ještě bych se popálil.A ani bych neudržel kladivo.Nebo moje teta je řezbářka mohl bych jít do učení k ní.Ale i to má své nedostatky.Sice bych viděl Emu,ale musel bych poslouchat věčné pištění bratrance Krištofa."Rozjímal jsem s hlavou opřenou o lavici,zatímco jsme čekali na učitele.Najednou vrzly dveře.Vymrštil jsem se do pozoru,až jsem se lekl,že si vykloubím kyčle.

,,Tak tohle je Filip,přistěhoval se s rodiči z Francie a bude s vámi chodit tento poslední rok do třídy,než půjdete do učení."
Pronesl učitel,když rozrazil dveře a stoupl si za katedru.Za ním se táhl takový divný kluk s čepicí naraženou až do obličeje.Stoupl si před tabuli a zahleděl se do země.Vypadal velmi plaše.

,,Filipe?!" Otočil se vyučující na kluka s káravým výrazem. ,,Hm?"kluk jen nepřítomně pootočil hlavu.

,,Není slušné,nosit ve škole čepici a klopit hlavu k zemi,když na tebe někdo mluví."dodal učitel a pousmál se.
,,Oh..omlouvám se pane."Odpověděl mu,sundal si čepici,pozvedl hlavu a pohledem začal projíždět třídu.Očima zavadil o mě a naše pohledy se setkaly.
V tu chvíli jsem se nedokázal ani pohnout.Sice mě jen tak něco nerozhodí,ale tohle bylo....nedokážu to popsat.Soustředil jsem se jen na pohled do jeho krásných ledově modrých očí.Byly tak hluboké....topil jsem se v nich...Ten jeho pohled nikdy nezapomenu,byl tak prázdný a okouzlující.

Po nějaké chvíli,jsem oční kontakt přerušil.Musel jsem se podívat jinam,nebo bych se v těch ledových očích utopil.Najednou se mě zmocnil pocit,který jsem dosud nepoznal.Připadal jsem si lehký jako pírko,točila se mi hlava,srdce mi bušilo tak prudce,že jsem myslel,že mi rozdrtí žebra a zorničky se mi zvětšily do takové míry,že jsem vypadal,jakobych si něco šlehnul...

,, No tak,nestyď se a řekni nám něco o sobě.Dost by mě zajímalo a tvé nové spolužáky jistě taky,jaký je život ve Francii."Popohnal ho učitel se širokým úsměvem.

,,No,jmenuji se Philipe Azarone,ano,píše se to Philipe,ale čte se normálně jako Filip."Začal mluvit. ,,Je mi 15,teda za týden mi bude,ale už říkám že mi je.Jak už řekl pan učitel,tak pocházím z Francie přesněji z malého města,jižně od Paříže.No...jak už jste si všimli tak mám blond vlasy.A to je asi všechno."Dodal a usmál se.

Mluvil jen spisovně připadal mi jako nějaký znohatlík a to jeho vyjadřování,..........do teď jsem nevěřil,že někdo může mluvit tak plynule a bez sebemenšího zaváhání,když na něj kouká dvacet čtyři páru očí.

,,No nic Filipe,děkuji,že jsi se představil a teď už jen vyřešit kam s tebou."Promluvil po chvíli učitel.
,,Kam jen bych tě posadil?"Ptal se sám sebe,zatímco pohledem zkoumal třídu. ,,Mám to,posadíme tě támhle dozadu za Sutcliffem.To je ten kluk,který má červené vlasy."Prolomil vyučující po chvili ticho, ukázal na mě a já jsem se začal klepat.
,,A ty se k němu budeš chovat slušně,rozumíš mi Sutcliffe?"Obořil se na mě a já jen souhlasně přikývl,protože pokud bych v tu chvíli něco řekl,vylezl by ze mě jen neidentifikovatelný skřek.

Filip si sedl za mnou do poslední lavice.Musel jsem se začít usmkromňovat.Teď už se roztahovat nemůžu,už nesedím sám.Konečně se mnou někdo po sedni letech,sdílí lavici.(No jo no,nikdo se mnou nechtěl sedět,protože by si zkazili "reputaci")

Pár minut na to,co se Filip posadil vedle mě,jsem se začal představovat.Prostě ty normální věci,jako třeba:jak se jmenuju,kolik mi je,jaké mám koníčky a spoustu dalších blbostí.