Without You [DOKONČENO]

•3•

Připomenutí kapitoly

,,Tinusi." Řekl jsem, protože šlo na něm vidět, že není úplně v pohodě. ,,Jdi pryč prosím." Řekl. Oči měl skleněné, ukáplo pár slz a třásl se. ,,Tinusi. Řekni mi proč." Řekl jsem klidným hlasem a pomalu se k němu přibližoval.

Byl jsem od něj metr, když najednou spadl na zem.

_____________________

Vzal jsem ho do náruče a položil na postel. Potichu jsem na něj mluvil a po chvilce se naštěstí vzbudil. ,,Jak je ti?" Zeptal jsem se, pomohl mu si sednout a podal mu skleničku, aby se napil.

,,Jsem v pohodě. Akorát se mi trochu motá hlava." ,,Tinusi prosím vysvětli mi to." Řekl jsem a podíval se mu do očí.

Měl je skleněné. Plné strachu, vinny a zklamání. Přitáhl jsem si ho k sobě a pevně objal.

Po chvíli jsem ucítil. Že mám trochu mokré rameno. ,,Slib mi něco." Řekl a odtáhl se ode mě.

,,Co?" ,,Že to nikomu neřekneš a nebudeš to řešit." Řekl a podíval se mi do očí. Věřil mi. Vždycky mi věřil a důvěřoval. Nesmím ho zradit, ale co když to bude něco vážného? ,,Zapletl jsem se do věcí, do kterých jsem neměl."

,,Do jakých věcí?" Zeptal jsem se ho. ,,Já o tom nechci mluvit." Řekl a zase mu ukáplo pár slz. Celých sedmnáct let mi všechno říkal. Vždycky jsme si pomáhali. Neměli jsme mezi sebou tajemství. Tak co se stalo tak vážného, že se bojí mi to říct.

,,Tinusi mluv. Jsem tvoje dvojče. Znám tě sedmnáct let." ,,Až budu připravený tak ti to řeknu." ,,Dobře, ale kdyby něco tak přijď. Víš že mě můžeš říct všechno." Řekl jsem a objal ho. Doufám že mi to řekne co nejdřív. Nedokážu ho takhle vidět. Je strašný vidět někoho koho milujete takhle špatnýho nebo zničenýho. Kord když je to dvojče.

o pět dní později

-Z pohledu Tinuse-

,,Víte co máte dělat." Řekl Artur a podíval se na mě, Alexe a George. ,,Vážně to musíme udělat?" ,,Gunnarsen neodporuj! Víš co jinak udělám." ,,Vím." Řekl jsem a sklopil hlavu. ,,Tak vidíš! A teď běžte." Řekl a s klukama jsme jeli na místo.

................

,,Jsme tady." Řekl jsem a Alex zastavil.
,,Tak jdem plánovat." Řekl George. S autem jsme stáli naproti baráku, takže byla malá pravděpodobnost, že nás někdo uvidí.

,,Její rodiče a prarodiče za chvilku půjdou pryč a bude tam sama. Tinusi ty tam půjdeš. Tobě otevře, pustí tě a my proklouzneme dovnitř.

Nechce s mi to udělat. Ublížím člověku, na kterým mi záleží. ,,Už odešli. Jdem." Zavelil Alex a já šel k baráku.

Bojím se. Lituju, že jsem se do toho nechal zatáhnout. Nechci to udělat, ale musím. Nemám navýběr. Měl jsem si dávat větší pozor.

Zaklepal jsem. Otevřela mi brunetka, kterou moc dobře znám. Pustila mě dovnitř. Nechal jsem pootevřené dveře tak jak jsem musel.

Šli jsme do kuchyně. Byla otočená zády ke vchodovým dveřím. O něčem mluvila. Já jí nevnímal.

Podíval jsem se za ní. Tam už stál George s pistolí. Nesmím to udělat. V rychlosti jsem nás přetočil a doufal, že se rychle schová. Pak si už nic nepamatuju.

______________
Tak další je tu. Možná bude ještě jedna nebo dvě. Jak říkám tahle story je hodně krátká.
Názor?
DennyGunnarsen