Můj sen se stal skutečností.

Začátek začátku.

Je pravda, že ačkoliv mám trochu strach, začít kariéru skupinové zpěvačky, dám do toho své srdce a všechno co ve mě je.
Už zítra se Naše životy mohou od základu změnit.
Christian: "Ahoj Emmo"
Já: "Ahoj Christiane, kde je Sam, a Jess?"
Christian "zachvilku tu budou, šli jen pro profesora, aby jsme mohli udělat generální zkoušky."
Já: "Dobře, koukej už jsou tady. Ahoj Same, Ahoj Jess" oba dva jsem objala a šli jsme na věc.
Müller: "Tak lidi už zítra vás čeká velký den, budu vám držet palce! Jsem si jistý, že budete skvělý."
Všichni: "děkujeme Pane profesore."
Po zkoušce, před velkým vystoupením, jsme si řekli, že zajdem do kavárny, a pak pujdem domů spát, aby jsme byli připraveni.
Když jsme přišli do kavárny, objednali jsme si, a povídali jsme si.
Sam: "Lidi dokážete si představit, že by jsme mohli vyhrát?"
Já: "Same, jsem vděčná už jen za to, že to můžeme alespoň zkusit."
Jess " To zvládneme"
Všichni jsme se objali (hromadné objetí)
A šli jsme domů.
Všichni jsme šli stejnou cestou akorát každý bydlíme v jiné ulici.
Doprovodili jsme domů Jess, a kluci pak doprovodili mě, rozloučili jsme se, a já šla domů.
Po pár minutách, mi přišla zpráva, Christian!
"Dneska ti to moc slušelo!"
Začervenala jsem se a odepsala jsem.
" Děkuju ti moc Christiane!"

Den soutěže!
Dneska je ten den, kdy se naše životy mohou od základu změnit.
Jsem celkem nervózní, ale jsem i natěšená.
Hned ráno, mi volal Sam, že máme poslední Generální zkoušku, V divadle a, že mě za půl hodiny přijde vyzvednout.
Hned jsem se šla umýt, obléknout, Najíst.
A asi dvě minuty, po tom co jsem dojedla, zazvonil Sam, šla jsem mu otevřít dveře. Pozdravila jsem Dereca a šli jsme do divadla. V divadle už na nás čekali, Christian s Jess a Pan Müller.
Pozdravili jsme a šli jsme zkoušet.
Po zkoušce jsme zašli ještě na oběd, a asi za tři hodiny už budeme stát na podium a bojovat o smlouvu s nahrávací společností.
Když jsme se najedli, vrátili jsme se do Divadla a šli jsme do kostimerny, kde mě a Jess oblékli do bílích šatů, a přes to jsme měli modrou džísku, kluci měli modré košile, černého motýlka okolo krku, černé upnuté džíny a Džínovou bundu.
Aby jsme alespoň nějak ladili.
Mě a Jess, nakulmovali vlasy, namalovali nás, a show mohla začít.
Pan Müller přiběhli a povídá "Sál už se začíná naplňovat." čím víc se blížil začátek, tím víc jsme byli nervózní, ale zároveň jsme se nemohli dočkat, jdeme až jako poslední, takže máme ještě nějaký čas se psychicky připravit.
Christian: "Už jen jedna kapela, a jsme na řadě.."
Já: "O můj bože, jsem tak nervózní.. já to nezvládnu"
Sam:" Emmo, uklidni se, jsi skvělá, věř mi vím to, znám tě."
V tu chvíli jsme zaslechli, že jsme na řadě.
Moderátor: " A Jako poslední, přijde na řadu skupina " true friends!!"
Oddychla jsem si a běželi jsme na podium..
Během písničky, nám všichni tleskali.
Já jsem byla tak šťastná.
Když jsme dozpívali, takový potlesk, jsem ještě nikdy neslyšela, byla jsem nadšená.
Moderátor: "I poslední soutěžící máme za sebou, dáme si malou přestávku, po přestávce se dozvíme jméno vítěze!

Po přestávce:
Moderátor: A je to tady, je čas vyhlásit vítěze, hlasovala nejen porota, ale i vy diváci.
Nyní si zavoláme na podium všechny Skupiny."
Já: "o můj bože, jsem nervózní!"
Moderátor: "okamžik pravdy je tady!
Bylo to o kousek mezi dvěmi skupinami.
A celou soutěž, a smlouvu s nahrávací společností vyhrála Skupina....True Friends!!"
Já: "To není možné, já.. Já .. Nemám slov"
Christian "lidi my to vyhráli!!"
Moderátor: Tak lidi gratuluji vám, rozhodně máte co slavit!"
Objala jsem všechny, a byla jsem tak neskutečně šťastná, myslela jsem, že lepší už to být nemůže, ale omyl..
Pan Müller: " jsem na vás neskutečně pyšný, běžte slavit! Zasloužíte si to!!"
šli jsme teda slavit..Vrátila jsem se domů asi až v jedenáct večer, byla jsem unavená, šla jsem si dát sprchu, odlíčila jsem se, a šla jsem si lehnout. Když jsem si konečně lehla, začali mi do okna lítat kamínky.
"Emmo, Emmo" okamžitě jsem poznala, kdo to je, byl to Christian! zvedla jsem se z postele a otevřela jsem okno.
Já:" Christiane co tady děláš?"
Christian: " pojď dolů, musím ti něco říct.."
Vzala jsem si svetr, a opatrně jsem sešla schody, když jsem otevřela dveře Christian tam sedel s velkou kytkou rudých růží.
Ch: "Ahoj Emmo"
Já: "Ahoj, co tady děláš?"
Ch: "Promiň.. Musel jsem tě vidět."
Jen jsem se usmála..
Ch: "něco jsem ti přinesl"
A podal mi tu velkou kytku růží.
Já: "čím jsem si to zasloužila?"
Ch: "musím udělat, něco co už jsem mel udělat dávno..
Než jsem stačila něco říct. Jeho rty se dotýkali mých, bylo to dokonalé.
pouze jsem se usmlála, a po chvíli ticha a koukání z očí do očí, jsem řekla.
" promiň, ale už musím jít, jsem ráda, že jsi přišel"
Dala jsem mu něžnou pusu na tvář a zašla jsem do dveří. Dala jsem růže do vázi, a šla jsem zpátky do postele, a přemýšlela jsem, o všem co se dneska stalo, a to jsem si myslela, že po výhře v soutěži už mít lepší pocit nemohu, Omyl.. Láska mě zmohla.
Ještě než jsem usnula, napsala jsem Samovi zprávu: "Same, asi jsem se zamilovala"
Odepsal rychle " Do mě nebo, co blbneš?"
Zasmála jsem se a odepsala jsem "Do Christiana.."
Zamkla jsem telefon a šla jsem spát.

Pokračování příště...