Gormelia

3. "Princezna"

Takovou "příšeru" viděla Gormelia poprvé. Dokonce se jí i líbila, ale nelíbilo se jí, že ji právě osahává.

,,Co tak křičíš holka bláznivá, copak nevíš kde jsi?''

Řeklo to prapodivné stvoření.
Popadl dívku do náruče a odnesl ji zpět ke břehu. Gormelia protestovala, ale byl moc silný.

,,Kdo jsi? A jak si vůbec můžeš dovolovat na mě sahat? Aspoň se otoč, ráda bych se oblékla, jestli nemáš něco proti."

Řekla Gormelia stále nechápajíc muže, který stál před ní a prohlížel si její nahé a zjizvené tělo.
Gormelia se samozřejmě snažila skrýt všechno co mohla, ale muž neodvrátil zrak ani poté.

,,Kdo jsem? Tvůj zachránce milá slečno. Kdybys tam byla ještě chvíli, nemusela by ses vůbec vrátit. Tenhle les je nebezpečný. Obzvlášť ve vodě je tolik nestvůr, že můžeš být ráda, že jsem tě tu našel. Co tady vůbec hledáš? Nemáš zbroj, pobíháš tu v šatičkách jako princezna.. zabloudila jsi při procházce?''

Odpověděl muž, který se snažil vyždímat všechnu vodu ze svého oděvu.

,,Neprosila jsem se tě o pomoc. A opravdu jsem nezabloudila při procházce. Budeš se divit až zjistíš kdo doopravdy jsem a proč jsem tady v šatičkách jako princezna."

Ani se nepousmál, měl kamenný výraz a sledoval dívku, jak se snaží nasoukat do svých šatů. Prohrábl si své dlouhé vlasy, pohlédl dívce do očí a povídá:

,,Na to abych zjišťoval kdo jsi bude času dost. Teď pojď se mnou. Pokud teda nechceš zemřít, protože sama a bez zbroje bys tu nepřežila jediný den.''

Gormelia přemýšlela. Byla příliš pyšná na to, aby tu chodila jako pejsek na vodíku vedle svého pána, který ji chrání a říká jí "princezna". Gormelia se nepodobala princezně ani zdaleka. Před nedávnem touto dobou bojovala s několika stvůrami najednou. Všechny bez problému zabila a vyvázla bez jediného škrábnutí. Kdyby tu měla zbroj, ten muž by byl už dávno mrtvý, protože si dovolil příliš mnoho. Na druhou stranu.. dalo by se toho dobře využít. Mohl by ji doprovodit až do samotmého království a pokud bude třeba, zabít i krále a osvobodit Briana - svou tajnou lásku. To by mu ale musela slušně poplést hlavu, protože muž nevypadal příliš přívětivě, i když jí právě možná zachránil život a nabídl pomoc. Měl stále kamenný výraz, ani se nepousmál a ani se neobtěžoval zeptat se dívky na to, jak přišla ke svému zranění. Nakonec se rozhodla, že s ním půjde. Je to možná jediná možnost jak se za Brianem dostat.

,,Dobře, půjdu s tebou."

Řekla nakonec Gormelia, ale stále se snažila tvářit hrdě.

,,Dobře tedy princezno. Ale budeš mě poslouchat. Nemám rád ubrečené a panovačné holky. A asi bys nechtěla vědět, co s takovýma holkama dělám."

Tentokrát na něm šlo vidět, že se chtěl usmát, ale nakonec to neudělal.

,,Kdybych u sebe měla aspoň meč, tak bych ti ukázala, jak se taková "princezna" chová k lidem jako jsi ty."

Ten muž se zastavil, pohlédl dívce do očí a konečně se usmál. Gormelia se neustále snažila mít vážný výraz. Vytáhl meč z pochvy, poklonil se před ní, poklekl a podal jí meč se slovy: ,,Můžete mi to ukázat princezno."

Gormelia s údivem uchopila meč do rukou. Prohlížela si ho a přemýšlela, co má udělat, aby jí uvěřil, že umí také bojovat.

,,Tak co? Ukážeš mi tedy, jak se princezny chovají k lidem, kteří jim zachraňují jejich křehké a půvabné životy?"

,,Tebe ještě budu potřebovat, nemohu zabít někoho jiného?"

Řekla Gormelia s úsměvem.

,,Dobře, sama a bez mé pomoci zabiješ prvního netvora, kterého společně najdeme, souhlasíš princezno?"

Vzal si od dívky zpět svůj meč a prohrábl si rukou vlasy.

,,Platí! A neříkej mi princezno. Nejsem princezna a nikdy jsem princezna nebyla."

,,Dobře princezno."