Byly Vánoce. Zase.
A jak bylo poslední roky zvykem, sešli se všichni na Baker Street. Nebylo jich tu sice hodně, ale i to stačilo k tomu, aby byl Sherlock nevrlý. A k tomu všemu tu byl ještě John a jeho divná nálada.
Celé dny se na Sherlocka sotva podívá. Skoro nemluví. Neustále se mu vyhýbá. Sherlock hodiny mluví do zdi, než si všimne, že je sám. Už ho prostě nikdo neposlouchá. Je to... frustrující!
Sherlock se rozhlédl kolem. Lestrade letos přitáhl i Donnovanovou, což bylo k vzteku. Ze začátku. Ale aspoň si má na kom vybíjet svou náladu. Stačilo, aby se jen přiblížila a už chrlil své moudra. Kde. S kým. Jak. Doháněl jí tím k šílenství. Což mu neskonale vyhovovalo. Aspoň nějaká slušná zábava.
Znovu se blížila jeho směrem. Už nasazoval svůj typický úšklebek, když mu do zorného pole vlezl John. Byl zamračený. A jako by tu ani nechtěl být. Nepodíval se mu do očí.
„Nemůžeš ji aspoň dneska nechat nepokoji? Je to oslava, Sherlocku!" zasyčel tiše a bez dalšího ohlédnutí zase zmizel. Sherlock se díval za jeho mizející postavou. V hlavě mu to šrotovalo víc jak na dvě stě procent. A pořád nemohl přijít na to, co se tu sakra děje!
John nikdy nebyl tak... Útlocitný. A to jak se Sherlock choval, většinou nekomentoval. Co bylo letos... jinak?
Rozhodl se to zjistit. Nejspíš bude muset nenápadně vyslechnout Lestradea. Možná i další. Molly? Ta asi těžko bude něco vědět. Zrovna jí by se John nesvěřil. Skoro ji nezná!
Donnovanová nepřichází v úvahu vůbec. Mycroft by se mu vysmál. Paní Hudsonová by to zase vzala úplně jinak než to ve skutečnosti je. Opravdu zbývá jen Lestrade. Zamračil se a velmi nenápadně se přidal k němu a jeho punči.
„Gregu, jak je?" zeptal se s hraným zájmem. Lestrade se na něj vyděšeně podíval.
„Sherlocku, ty jsi něco pil?" zeptal se opatrně. A měřil si ho pohledem. Od špiček bot až po ten divný úsměv.
„Ne. Alkohol ničí mé mozkové buňky," ušklíbl se Sherlock a poplácal Grega po rameni. Čímž ho ještě víc vyděsil.
„Tak zase jedeš na koksu?" zeptal se najednou podezřívavě.
„Cože? Proč si to myslíš?" zarazil se Sherlock.
Zamračil se, ale pak se znovu usmál. Potřeboval informace. Nutně!
„Chováš se... divně. Jako bys byl v rauši," řekl Lestrade a trochu od něj odstoupil, jako by se bál, že mu začne něco nabízet.
„Jsou Vánoce. Všichni by měli být milí a šťastní, ne?"
„Ale ty nejsi milý, Sherlocku. Jsi... No to je jedno," mávnul nad tím rukou a snažil se dostat od svého hostitele co možná nejdál. Zastavila ho ruka na předloktí.
„Potřebuji s tebou mluvit," zašeptal nebezpečně.
„Věděl jsem, že to není jen tak," povzdechl si nakonec Greg a následoval Sherlocka do rohu místnosti.
Tady by měl být aspoň trochu relativní klid. Tak na šedesát procent, usoudil Sherlock. Byli schovaní za Vánočním stromkem – nikdo by alespoň dalších deset minut neměl přijít a otravovat je.
„Tak co je, Sherlocku? Nějaký problém? Nevyřešený případ, který musíš nutně dotáhnout do konce i teď o Vánocích?!"
„Ne, ani jedno. Jde o Johna."
„Co je s ním? Mně připadá v pořádku," usmál se nervózně a podíval se po blonďákovi, který stál na druhé straně místnosti a bavil se s Molly.