Stereotipní nedělní pod večer přerušil telefonát,
"ano Miloši?"
"Andreji máš dnes večer čas"
"Miloši já nevím ještě se ti ozvu"
"Dobře děkuji budu moc rád když se mi ozveš"
Andrej se zamyšleně podíval do stropu, když v tom ho vyrušila Monika.
"Kdo to byl?! Večer nikam nejdeš NIKAM!"
"Ale moni..."
"NIKAM!!"
"Já prostě půjdu!!"
"Jo tak už se večer neobtěžuj vrátit do postele!!"
Andrej se oblékl do drahého modrého obleku, a odešel z domu. Zavolal Milošovi
"Ano Andreji?"
"Miloši ahoj tak já můžu kde se sejdeme?"
"Vyzvednu tě"
"Aha díky moc"
Najednou před Andrejem stála limuzína nastoupil do ní a limuzína se rozjela. Jeli zhruba 3-4 hodiny když najednou zastavili uprostřed lesa před malou pěknou chaloupkou.
Andrej nervózně vešel dovnitř, vnitřek osvětlovalo množství svíček. Miloš měl na sobé úplou koženou bundu a černé ryfle, nalil sobě a Andrejovi becherovku a sedl si
"Ahoj Andreji vypadáš ztrápeně co se stalo?"
"Nic se nestalo Miloši"
Miloš se naklonil k Andrejovi a zašeptal mu do ouška, "mě můžeš říct ÚPLNĚ všechno"
Andrej nahlas polknul a oddálil se. Miloš vstal ze židle z kalhot si Vydlsoukal svůj tlustý,macatý a dlouhý opasek. Andrej vstal a řekl "Né prosím Né!!!" Po tváři mu tekla slza Miloš přišel k němu pohladil ho po vlasech a utřel mu slzu
"Nevadí Andreji výjde to příště" s polootevřenou pusou se usmál.
"Miloši já už půjdu"
"Ovšem Andreji můžeš jít"
Andrej si nastoupil do limuzíny a odjel zpátky domů tam přišel do ložnice, bezmyšlenkovitě ze sebe strhal oblečení. Monika se ho zeptala
"Co děláš?" Stoupla si měla na sobě růžovou saténovou noční košilku, Andrej jí roztrhal a vrhl se vášnivě na ni. Vystřídali desítky různých poloch a když skončili tak se Andrej otočil a v bareku usnul
Konec 2. Kapitoly
