Zdál se mi krásný sen...
No.. krásný sen se mi sice zdál, ale jen po tu dobu, kdy se to zvrhlo. V noční můru. Ale v hroznou noční můru. Bylo tam spoustu klaunů a vsichni připomínali Matěje. A pokoušeli se mě zabít ve sklepě, ale já jsem pořád utíkala a míjela opravdové matěje, přivázané provazy k pouličním lampám (Když si ma to teď vzpomenu, tak tam vlastně hrozně moc věcí nazapadalo) a řvala jsem že se nebojím, ale stejně mě nenechali.
Probudila jsem se z hrozným výkřikem v náruči Matěje. Vypadalo to, že je mu trochu do smíchu, ale zároveň se mě starostlivě ptal, jestli mi něco není, nebo co se mi zdálo.
,,Jsi v pohodě? Co se ti zdálo?"
,,Jenom noční můra, neměl jsi mi pouštět ty horory včera..."
,,Aha, promiň, asi jsem vážně neměl... asi by bylo blbý se tě teď zeptat, jak jsi se vyspala, že?" Haha, fakt vtipný...
,,Jo, bylo by to blbý, ale teď si pojďme dát snídani."
Ke snídani jsme se dali namazanou housku. Najednou jsem si vzpomněla. ,,Do prdele, vždyť za chvíli přijde máma! Musí jít rychle pryč!"
,,Achjo... tak škoda ale rád jsem tě poznal"
Za půl hodiny už měl na zádech tašku a loučil se se mnou ve dveřích. ,,Tak ahoj, asi zítra ve škole, že?"
,,Jo, dneska do školy fakt nejdu. Taky jsem tě ráda poznala." Fakt, fakt hodně ráda. Proboha, kdo by ho nepoznával rád? ,,Tak teda zatim ahoj."
Je pryč. Sakra, ani nevim jeho příjmení abych si ho vyhledala na fb... neříkala to příjmení učitelka včera? Nemůžu si vzpomenout... sakra! Nemůžu dostat z hlavy ty jeho úžasný oči... a taky jeho pusu, která se málem včera spojila s tou mojí... a na jeho obličej, který se na mě ráno tak ustaraně koukal... a na jeho hluboký a klidný hlas... a na ten sladkej úsměv... a prostě na NĚJ... proboha... já jsem se do něj stoprocentně zamilovala a chci ho tady zpátky.
Z mého přemýšlení mě vytrhlo znovu moje úžasné vyzvánění. Volala mi Camm.
,,Hele, Tess, proč jsi dneska nepřišla na ten zpěv?!" Zařvala do telefonu.
,,No... víš... já.... jsem nemocná. Asi jsem nastidla nebo něco, tak mě máma nechala doma."
,,Aha, tak jo, tak se to snad zlepší.
,,Ok tak snad v pátek?" "Ok čau"
Položím telefon a sním dál. Bože co to se mnou udělal? Vždyť ani nevím jak se jmenuje. Sakra nějak to zjistit musím. Jak to ta učitelka říkala.....? Takže žáci chtěla bych vám představit vašeho nového spolužáka jmenuje se Matěj a minulý rok se mu úplně nepodařilo............Aha tak asi nic. Ona vážně neřekla jeho příjmení? Říkal že hraje fotbal. Takže by měl teoreticky jít vyhledat na stránkách města. Okamžitě jsem se zvedla a běžím si pro notebook, zapínám stránky našeho města. Je tam kolonka "sport" tak na ní klikam...... jo!! Je tam Fotbal a dokonce i fotky pod kterými jsou jména. M....m...m...Matěj Novák! Mám to! Zapnu Facebook a hned ho vyhledám. Jo našla jsem ho. Super pošlu mu žádost. Chvilku počkám a on mi ji hned přijme. To snad není možné. On mi napsal!?!?!
Fakt že jo hele...
M: Ahoj jak je?
Sakra co mam napsat?
T: Jde to jen trochu nuda....
Vážně Tess? Nic lepšího tě nenapadlo
M: ou. Ja se taky nudim
M: můžu přijít? Mam další horor😂
T: Horor? Ne diky ale klidně přijď
M: Ok za chvilku jsem tam
T: Ok
Aww.....jo on přijde....vypadám hrozně....rychle běžím do koupelny aspoň si učesat vlasy a vyčistit zuby abych ho úplně neodpuzovala. V pokoji si pak na sebe vezmu legíny a obyčejné triko a trochu si tu uklidím.
Po asi deseti minutách slyším cinkání našeho zvonku. Běžím otevřít. Tak a teď se hlavně chovej přirozeně, nadechnu se a otevřu dveře " to to trvalo" vybafne na mě Matěj místo pozdravu. "Ahoj taky tě ráda vidím" odpovím a pustím ho dál.
V pokoji si sedneme na postel. "Tak co jak se máš? " zeptá se po chvilce trapného ticha, kdy jsem mu jen tupě čuměla do očí.....do jeho krásných....."haló...tess.?" "Jo?" "Jsi v pohodě" "jo,..jo jen jsem se...trochu zamyslela nic víc" jo...jen jsi se trošičku zamyslela. "Ok tak co budeme dělat?" "No ja nevím co bys tak chtěl delat?" "No, o jedné věci bych věděl" řekl a pak se ke mě začal pomalu naklánět......počkat cože to dělá?!! Omg. Mám ho nechat? Sakra..sakra..sakra!!
Než se stačím rozmyslet už je tak blízko u mě že by se mezi nás nevešel ani list papíru.....a on tu mezeru výplní. V tu chvíli jako by mnou projel blesk. Když se odtáhne zamotá se mi hlava. Ještě že sedíme jinak bych sebou asi zase sekla. Sedím tam s vyděšeným výrazem a nevím co mám dělat nebo říkat, podívám se na Matěje. On se na mě dívá téma svýma očima, jako by se ptal jestli to měl udělat, když jsem nic nedělala tak řekl "já...já už asi půjdu" a beze slov opustil muj pokoj. Když jsem slyšela bouchnout naše dveře. Nechala jsem citům volný průběh. Jedna slza, druhá a pak už se to ze mě sype. Brečím bez přestání asi půl hodiny a potom vyčerpáním usnu.....
.....a zase ten sen.....ale tentokrát se mi zdá o něčem jiném. O tom polibku. Jeden krátký okamžik. A přitom tak krásný. Jeho rty se na chvilku dotkly mých a potom nic....konec jen jsem tam seděla jako socha. Jeho pohled se mi vryl do paměti a teď se mi to v hlavě přehrává pořád dokola. Chci se probudit, opravdu moc chci jenže to nejde.
Vzbudí mě až moje mamka. "Teresso! Je půl osmý- zaspala jsi" zavolá a já se konečně probouzím. To byla zase noc. Dneska do školy musím, i když to bude jenom utrpení dívat se zase do jeho očí. Achjooo zvedám se a jdu do kuchyně, rychle se najím a pak koupelna.
Do školy přijdu včas. A on tady kupodivu není. No tentokrát jsem ráda. Sednu si na svoje místo a přemýšlím... o něm....zase se mi vybavuje jeho tázavý pohled. Chce se mi brečet........z přemýšlení mě vytrhne známý hlas. "Tess! Ahoj!" Otočím se "Ahoj Sáro" odpovím a usměju se...teda pokusím se o úsměv. Ona naštěstí nic nepozná a pokračuje v řeči "Můžu si sednout k tobě? Je tu volno? " " noo....on už tady sedí....." " kdo? Slíbila jsi že budeme sedět spolu" vykřikne a naštvaně odejde na jiné místo. Super. A já dál přemýšlím o Matějovi.
Crrrrr. Trhnu sebou. Zvoní vsichni zvedají židle a odcházejí. Já se,tentokrát pomalu , taky zvednu a odejdu.
Doma si zapnu Notebook a přihlásím se na Facebook mám novou zprávu
M: Promiň
Bože...
T: vpohodě...
Jo jsi vpohodě přesně tohle jsi chtěla ne?
M: včera jsi tak nevypadala
T: byl to šok
M: pro mě taky....
T: co?
Co tím myslí?
M: jsi krásná
T: cože???
A pak už neodepsal.....
