Nový soused ||FF Jmenuju se Martin||

5.

Zzzzzzz. Zzzzzzz. Budík. arrrrggghhh. Horší zvuk na světě není. Snažila jsem se ho ignorovat. To se mi taky povedlo. Probudila jsem se za hodinu. 9:00. A sakra pomyslela jsem si  a bleskově vystřelila z postele. Až potom mi došlo, že je sobota a já nemusím vstávat. „No když už jsem vstala pomyslela” jsem si tak jsem se vrhla do ledničky. Nic tam nebylo. Jen vzkaz od mamky. „Hmm.. super a co mám teď jako jíst” začala jsem myslet nahlas. Asi se budu muset obléknout, učesat a celkově ze sebe udělat člověka. Jenomže se mi nic nechtělo tak jsem sebou plácla do postele a vzala do ruky mobil. Až potom mi došlo, proč jsem měla zapnutý budík. Schůzka! Sakra! Až v 11:00 takže docela chill. Je asi 9:30, takže bych se sebou měla začít něco dělat, aby se mě moje bookerka nelekla. Jelikož jídlo nebylo tak jsem se musela obejít bez něj. Šla jsem se umýt a hodit sprchu. To tady rozebírat myslím, že každý ví jak vypadá když se někdo sprchuje. :D Vyšla jsem ze sprchy a jak už bývá u mě zvykem po slepu jsem se snažila nahmatat ručník. Hádejte co? On tam nebyl! Takže jsem výlítla ze sprchy celá mokrá, vlasy úplně to samý a běžela jsem pro nějaký ručník. Moje sprinterské výkony hodné Usaina Bolta přerušilo klepání na dveře. Tušila jsem kdo to bude. Martin. Ale jelikož jsem nestíhala, ani trošku nestíhala tak jsem klepání na dveře vypustila úplně z hlavy. Popadla jsem první dva ručníky, které ve skříni byly a ve stejném nasazení jsem běžela zpátky do koupelny. Tam jsem si zamotala vlasy do turbanu a na sebe hodila asi nový příjemně měkký ručník. Moje kroky směřovali do pokoje, ale zase někdo klepal. Prozměnu. Věděla jsem, že to je Martim, jenomže jsem vůbec nestíhala a za 3/4 hodiny mám být v kavárně, která je přes polovinu města. Takže jsem ho zase ignorovala. Sedla jsem si na postel a chvíli jen tak koukala do blba. Nic se mi nechtělo, ale dnes toho mám na práci docela dost na to, že je sobota. Zvedla jsem se z postele a schodila ze sebe ručník i osušku. Vlasy byly ještě mokré, proto jsem na sebe hodila velké tričko, které ani nevím jak se v mojí skříni ocitlo. Ale myslím že tuším. Bylo Martinovo. Nasála jsem jeho vůni. Pak mi došlo, že vlastně spěchám tak jsem popadla fén a začala si sušit vlasy. Ach tak skleróza 😂. Vlasy jsem vysušila tak jsem přešla na výběr oblečení. Ta nejsložitější část. Prohrabala jsem celou skříň, ale za boha jsem nemohla nic najít. Nakonec jsem na sebe natáhla černé silonky, černou sukni a obyčejné růžovofialové tričko. Byl to spíš croptop, ale jelilož sukně byla vysoko do pasu tak to tak nevypadalo. Když jsem byla oblečená přišel na řadu make-up. Nedělala jsem si nic moc složitého jenom makeup, trochu korektoru, vykonturovala jsem si obličej, udělala linky, nanesla řasenku a na závěr jsme si nanesla matnou rtěnku která mi ladila k no.. říkejme tomu tričko. Pak jsem si vyžehlila vlasy. Přešla jsem před zrcadlo abych zkontrolovala jak vypadám. Uznala jsem za vhodné, že bych měla jít i když jsem nevypadala zrovna tak, jak jsem si představovala, ale na tom teď nezáleželo. Vlastně záleželo, jenomže už nebyl čas. Šla jsem do předsíně a natáhla na sebe vysoké černé kozačky na malém podpatku. Hodila na sebe kábat, popadla kabelku a vyrazila ze dveří. Zabouchla jsem a jelikož máma nebyla doma, tak jsem začala hledat klíče, kde by mohli být. Vím celkem pozdě, ale přece jenom. Po hledání, které mi přišlo jako věčnost jsem klíče konečně objevila. Zamkla jsem dveře a přála si abych se nesetkala s Martinem. Nebyl na mě takhle zviklí, vlastně ani neví, že jsem modelka. Budu mu o tom říct jakmile přijdu ze schůzky. Podle toho co mi moje bookerka řekne, prý je to důležité tak jsem zvědavá. Vyšla jsem z domu a vyrazila na určené místo. Bylo celkem daleko, ale autobusem jsem jet nechtěla. Nasidila jsem sluchátka a nasadila poměrně vysoké tempo. Procházela jsem městem a ty pohledy lidí mě propichovali skrz na skrz. Nevím proč to dělali, ale příjemné mi to opravdu nebylo. Došla jsem do kavárny a hledala Miu. Mia je moje bookerka. Nebyla tam. Tak jsem si sedla k volnému stolu a objednala jsem si horkou čokoládu. Tady mají tu nejlepší a když myslím nejlepší tak opravdu tu nejlepší. Asi za 10 minut přišla Mia. Normálně jsme si povídly a pak už přišla na řadu TA věc. Začala takovýma formalitama, že ta a ta společnost by chtěla modelku, tak a tak vyskou, že to bude tam a tam. Jo to tam a tam je NEW YORK! Ano slyšeli jste dobře New York. Na tohle jsem přeci nemohla říct ne. Samozřejmě jsem to přijala. S Miou jsme si potom asi ještě 30 minut povídali a domlouvali všechno okolo. Kdy se tam letí, v kolik, s kým tam budu a takové věci. Dále jsem se dozvěděla, že si budu moct vzít někoho s sebou. V tu chvíli mi to došlo. Budu s sebou muset vzít Martina nebo mamku. Budu jim to muset nějak říct. A hlavně tomu co se mnou nepojede aby se moc nenaštval. Vím, že to nebude jednoduché a budu si to muset pořádně rozmyslet. Nebude to jednoduché. Budu se muset rozhodnout rozumně.