Second Chance {SB}

-3-

Po nějaké době se nám podařilo dostat se ven z vlaku. Co nejrychleji jsme se dostali ke kočárům, které k mému překvapení, jely sami od sebe. Nesedli jsme do jednoho volného a vyrazili směrem k Bradavicím. I když jsem v nich byla téměř celé prázdniny, musela jsem majestátní hrad obdivovat.

Vystoupili jsme a rychlými kroky zamířili do Velké síně. Po cestě jsem zahlédla profesorku McGonagallovou, která svolávala první ročníky. S holkami jsme se posadili k nebelvírskému stolu.

,,Hej Evansová, tak kdy bude to rande? Ve vlaku jsme se přece domlouvali," otočila jsem se na Nebelvíra s tmavými střapatými vlasy a brýlemi. ,,To jsme se rozhodně nedomluvili! Nešla bych s tebou nikam, ani kdybys byl poslední kluk na planetě Pottere!" Zasyčela zlostně Lily. To mi potvrdilo můj odhad, že ten kluk byl James Potter. Ještě jednou jsem si ho pořádně prohlédla. Hodně se podobal svému otci.

,,A ty jsi kdo neznámá krásko?" Prohlédla jsem si tmavovlasého chlapce s uhrančivýma šedýma očima. ,,Jsem nedosažitelný cíl tvé maličkosti," pronesla jsem lehce arogantně. ,,Tak tohle jsi nečekal, Siriusi, co?" Takže tohle byl Sirius Black? Musela jsem uznat, že opravdu nebyl Casanova pro nic za nic.

Lily si stoupla a odešla na druhý konec stolu. Já, Alice a Marlene jsme ji napodobili. ,,Hezky jsi ho odpálkovala, Tori!" Smála se hlasitě Mar. ,,Tori?" Nechápavě jsem nadzvihla obočí. ,,Protože jsi Victorie ne?" Už zase mi to málem vypadlo. ,,Tak teď už je mi to jasné."

Brumbál zatleskal a vzápětí začal Moudrý klobouk zpívat.

Zdá se vám, že jsem ošklivý-

myslete si co chcete,

chytřejší klobouk než jsem já

na světě nenajdete.

Nechte si svoje buřinky

i své klobouky z plsti-

jsem Moudrý klobouk z Bradvic,

jenž vám nic neodpustí.

Každému vidím do duše,

vím, z jakého je těsta-

nasaď si mě a řeknu ti,

kam povede tvá cesta.

Možná tě čeká Nebelvír

kde mají chrabré srdce,

odvaha, klid a rytířskost,

jdou u nich ruku v ruce.

Nebo tě čeká Mrzimor:

máš jejich mravní sílu,

jsou čestní a vždy ochotní

přiložit ruku k dílu,

či moudrý starý Havraspár,

pokud máš bystrou hlavu,

tam důvtipní a chápaví

vždy najdou čest a slávu.

Nebo to bude Zmijozel,

kde nastane tvá chvíle-

ti ničeho se neštítí

by svého cíle došli.

NAsaď si mě a neboj se

(jen vlastní strach tě leká)!

Já, moudrý klobouk z Bradavic,

ti řeknu co tě čeká!

Moudrý klobouk ve zpívání moc dobrý nebyl. Nyní začalo rozřazování.

,,Aristová Kristin- Mrzimor!" ,,Booth John- Nebelvír!" Celý náš stůl se postavil a dal se do hlasitého vřískotu. Takto to pokračovalo až do doby, kdy byl zařazen poslední prvák, jehož kolejí se stal Zmijozel. Potom Brumbál vstal a všichni okolo zmlkli. Musela jsem uznat, že má opravdu velkou autoritu.

,,Vítám vás u dalšího školního roku, před tím, než začnu se svým nudným proslovem, který je ale nutný, rád bych představil slečnu Victorii Smithovou, která k nám přestoupila z Ameriky a začne chodit do šestého ročníku v Nebelvíru." Ředitel Bradavic  se na mě povzbudivě usmál a já se nejistě postavila.

,,Dále bych chtěl připomenout, že je přísně zakázáno chodit do Zapovězeného lesa, a taky to, že pan Filch přidal na svůj seznam předmětů, které se ve škole nesmějí používat i bomby hnojůvky. Pokud by se někdo případně chtěl podívat na seznam, tak visí vedle dveří jeho kabinetu. Nyní už nebudu oddalovat to skvělé jídlo, na které se všichni těší. Takže dobrou chuť."

Tleskl a na stole se objevilo jídlo. Opravdu hodně jídla, které bylo dobré už od pohledu. Nikdo mi nemusel nic říkát, a já se na něj ihned vrhla. Nic lepšího jsem v životě nejedla.

|OPRAVENÁ|