no [lgbt] || suzi

First 《no》

Nebylo zrovna pěkné počasí, na venkovní procházky, ale to mě nějak nezajímalo.
Pomalou chůzí jsem se procházel parkem a snažil se vykopávat posledních pár mokrých
oranžovo-žlutých lístků spadaných z již holých stromů do vzduchu, ale to promočené listí prostě vůbec nechtělo létat.
Ruce jsem měl před studeným vzduchem skryté hluboko v kapsách své mikiny a hlavu schovanou pod kapucí toho samého kusu oblečení, ale stejně mi byl zima. Nebylo to podnebím, nebylo to tím, že se ploužím v mrazu jen v mikině, byl jsem zničený duševně. I kdybych byl nabalený jako na výpravu na Everest, mrzl bych...

Jsem rád, že už je to za mnou..

Neviděl jsem široko daleko jiného blázna, který by se toho dne potuloval venku, dokud jsem nezahlédl jeho.
Neměl jsem zrovna náladu se s nikým vybavovat, ale on mě bohužel zahlédl.
Nemohl jsem utéct, nebo ho ignorovat.
Prostě jsem se smířil s tím, že chvilku rozhovoru s nejlepším kamarádem přežiju.

Udělal jsem chybu...nebo ne? Asi je mi takhle líp.

Když se dostal do vzdálenosti asi na dosah ruky, rty se mu zvlnily do úsměvu, to se ale nedalo říci o mě.

,,Nějaký smutný, ne? Kde máš Roddyho?"

,,Rodderick... už není." Z mého srdce odpadl kousek, jako by se pomalu rozpadalo. Nezmohl jsem se na delší odpověď. Začaly mi téct slzy. Znovu.

A on se s rychlou omluvou otočil a rychle odešel.

Byl to do té doby druhý nejhorší moment mého života, první byl, když jsi se mi na dobro ztratil.