Díval jsem se na prsty ve svém klíně a čekal, kdy padne ona otázka.
Mamka si mě celou dobu starostlivě prohlížela, asi se bála zeptat.,,Jeremy?" Po chvilce zvedla pohled a mě ztuhla krav v žilách.
,,Nemusíš jíst-" ,,V pohodě." Vstoupil jsem jí do řeči a popadl příbor. Začal jsem jíst a dělat jakoby nic.
,,A... vy už spolu nejste?" Zeptala se opatrně. A je tu tu. Bylo to tu. Stalo se, co jsem nechtěl. Zeptala se.,,On totiž..." Zlomil se mi hlas. ,,Ne."
To bylo jediné na co jsem se zmohl, než jsem s očima plnýma slz vyběhl z domu rodičů.
Ten večer mi ještě několikrát volala. Ale já jí to nezvedl.