Moje překrásná Elizabeth,
miluju tě. Miluju tě a nikdy nepřestanu. To ti z celého srdce slibuju. Budu tě milovat dokud tráva poroste, dokud voda poteče, budu tě milovat do té doby než se za tebou dostanu.
Tvůj táta za mnou včera přišel do práce, byl nešťastný i když se usmíval. Poznal jsem to na něm, to jsem se naučil od tebe. Vždy jsem poznal ten úsměv, který byl ublížený. Snažil jsem se k to aby jsi byla vždy šťastná Elizabeth, moc jsem se snažil. A mrzí mě, že ne vždy se mi to povedlo.
Víš, nechal jsem si na svoje tělo dát tvé jméno. Mám ho lopatce. Když mi ho dělal, plakal jsem. Ale ne, protože by to bolelo, ale protože jsem vzpomínal. Byl to ten den po tom co proběhl obřad. A také mám všude dané naše fotky, a nechal jsem si udělat jednu velkou, která visí nad naší postelí. Je to ta, kterou jsi měla tak ráda. Víš která. Pokaždé když se na ní podívám, snažím se potlačit slzy, ale vždy je to marné. Neovládnu sám sebe. Tak zatraceně moc si pamatuju ten den.
Přišel jsem z práce do našeho bytu, udělal jsem si zelený čaj a posadil se do ložnice. Tak moc jsem se se snažil se na tu fotografii nepodívat, nechtěl jsem totiž tu noc plakat. Chtěl jsem ti dokázat, že jsem silný. Ale nepodařilo se mi to. Trvalo jen pár vteřin než jsem se začal utápět ve svých vlastních slzách. Tak jako jsi to dělala ty. Elizabeth v životě jsem tolik neplakal. Od té doby co jsi mě opustila pláču každý den.
Pláču pro tebe nekonečně hluboké oceány.
-Harry
