Tato část příběhu(mého života) je o mé další lásce, lásce která už nějakou chvíli vydržela...vlastně stále je pan dokonalý součástí mého života...
Čas plynul a já přestávala myslet na pána X. Ano, ale přece když vymažeš někoho ze svého života, musíš to prázdné místo v srdci zaplnit něčím jiným, nebo někým jiným. A tak jsem tak učinila. Opravdu to byl pan dokonalý... Byl vysoký, štíhlý, chytrý, měl blond vlasy a krásné zelenohnědé oči prostě dokonalý.
Tentokrát jsem se už tak nebála s ním mluvit. Bavili jsme se spolu celkem často, byli jsme dobří kamarádi. On ale nevěděl, že k němu něco cítím a ani jsem neměla v plánu to říct, dokud jsem v páté třídě nejela na tábor, na který jel i on. Byl to super tábor, bavil se se mnou, objímal mě, kupovali jsme si navzájem čokolády... Prostě super tábor. Až do té doby, než si moje kamarádka chtěla že mne udělat srandu a řekla mu, že ho mám ráda. A mě to strašně nastvalo, přece nechcete aby někdo jiný řekl klukovi, kterého máte fakt rada, že ho máte ráda. Tak jsem se tedy rozhodla, že mi to řeknu já, ne žádná kamarádka, ale já z očí do očí. Když jsem se rozhodla, okamžitě jsem za ním šla. Přišla jsem k němu a spustila: "No **** musím ti něco říct, víš já tě mám už dlouho hrozně ráda." a pak jsem jako malé dítě utekla pryč. Rozbrečela se a ani nevěděla proč. Prostě to na mě přišlo. Ale ještě jsem se na něj otočila, a viděla jak tam jen tak stojí a kouká do země. Netušila jsem, co právě dělá nebo o čem přemýšlí. Možná to bylo dobře, že nic nevím...aspoň jsem si ušetřila spoustu bolesti.
Ale jinak zbytek tábora uběhl v pohodě, bavili jsme se dal, vlastně se nic nezměnilo. Což bylo dobře.
Čas plynul dál a já byla v 6.ročníku. Pána dokonalého jsem měla stále ráda, ale přidal se k němu další...
Asi víte, že to píšu celkem prehazane a nepodrrobne ale to je proto,že už je to celkem dávno a už si všechno nepamatuji....Takže čím více se budu blížit soucasnosti, tím bude vše jasnější...
