-6.6.2000 odpoledne-
,,Mami já chci na tamto pískoviště za tím chlapečkem. Můžu?"
,,Samozřejmě, že můžeš, ale dávej na sebe pozor"
,,Ano mami"
Malý chlapeček se rozutekl ke pískovišti, společně i s jeho bábovičkami, které pevně držel ve svých drobným ručičkách a při nekontrolovaném běhu doufajíc, že si najde nového kamaráda.
,,Ahoj" chlapečka slušně pozdraví. Tak, jak ho to učila maminka.
Chlapeček však nějak nezareaguje, než jen pouhým zamručením. Malý Jiminie to tak však ale nechá být a přisedne si k zatím neznámému novému kamarádovi.
,,Budeš si se mnou hrát?" mile se ho zeptá a bábovičky hodí před sebe. Hned na to se začne roztomile smát, ale jeho neznámý kamarád ani nemukne.
,,Proč si tak smutný? Tvoje maminka tě bacala?" malinko zesmutní a začne kamaráda mírně hladit po zádech.
,,N-ne"
,,Ne? Tak proč se ti chce pla~"
,,Yoongi! Pojď už musíme jít domů" jmenovaný chlapec zaslechne v dáli svou matku a hned se začne zvedat, aby se mohl od písku co nejrychleji oprášit.
,,Yoongi? To je snad to nejkrásnější jméno, který jsem kdy slyšel" Jimin s hlasitým úsměvem vyskočí hned za ním a pevně ho obejme. Yoongi mu však obětí jako kamarád neopětuje.
,,Tak pojď už!" Jimin se na vteřinu zarazí.
,,Tvoje maminka na tebe takhle řve?" smutně se na Yoongiho podívá. On však jen přikývne a rychle poběží za svou matkou.
,,Poč-kej! Budeme kamarádi?" ještě než by stačil doběhnout ke své matce se ho stihne zeptat na tuhle otázku. Yoongi se zastaví a otočí na mladšího chlapce.
,,Já nemůžu mít kamarády"
***
Nemohl jsi je mít, jen kvůli tvým rodičům, kteří tě už v dětství začali týrat.
A to byl nejspíš ten důvod, proč se z tebe stalo to, co jsi teď.
A taky proč mi tohle všechno teď děláš.
