love to heal // h.p.

part four

,,Tak, Mailene, mohla bys-" začal Remus, ale dívka mu skočila do řeči.

,,Ne, říkejte mi Mai nabo Lena, ale spíš Mai," usmála se, protože nechtěla, aby ji říkali jménem. Sice se ji její jméno líbilo, ale přezdívky jí byly přeci jen milejší.

,,Jo jasně, promiň. Takže, Mai, mohla bys nám říct, co se ti stalo? Zajímá nás to," dokončil větu Remus, a poté se také usmál. Aww, on je tak roztomilý. Počkat, co? Na co to myslíš, Eleanor (její prostřední jméno, které rodiče používali, když jí kázali)?! Nesmíš se do nikoho zakoukat!

,,Mluv za sebe.." zamumlal Sirius, který se loktem opíral o podpěrek a zamyšleně hleděl z okna. Tahle slova se dívky dotkla. Nebyla si sice jistá, jestli jejich význam pochopila správně, ale tak či tak to rozhodně nemělo být myšleno hezky.

,,Tichošlápku! Co to říkáš?" okřikl zvaného Tichošlápka James. Bála se odpovědi. Doufala, že si jenom dělal srandu, že to nemyslel vážně.

,,Co asi? Vím, co se jí stalo, znám jí a vím i přesně jaká byla. A kluci říkám vám, nechci s ní mít absolutně nic společného. To bych raději držel celibát než s ní něco mít," odfrkl si a založil si ruce na hrudi. Dívka, jako by se v té chvíli nemohla nadechnout. Bolelo to. Bolelo to tak moc, že ani nedokázala mluvit, nedokázala se hýbat, pouze tam sedět a cítit, jak se jí z očí valý slané kapičky vody, které vyjadřovaly lidskou slabost a citlivost. Ano, vychovávali ji v Kruvalu, ale to už je minulost a ona se přes to přenesla, to taky bude důvod, proč tu teď sedí a pláče jak hromádka neštěstí.

Zbytek Pobertů pouze sedělo a zíralo na svého tmavovlasého kamaráda s pootevřenou pusou. Až když dívka hlasitě zavzlykla, vzpamatovali se a začali Siriusovi nadávat. Nebo spíš pouze James, Remus přešel ke světlovlasé dívce a klekl si k ní.

,,Mai.." pošeptal tak, aby to nikdo jiný neslyšel. ,,Neposlouchej ho, on je někdy dost natvrdlej a nehlídá si, co říká, určitě to tak nemyslel.." pohladil dívku po vlasech, přičemž vzhlédla a ruku setřásla. Měla rudé oči od pláče a naštvaný výraz.

,,Ne, Reme, já myslím, že řekl přesně, co chtěl. A víš co? Radši půjdu, nechci vyvolat nějaké další problémy," zakřičela tak, aby jí slyšeli i ti dva, což se stalo, a Siriusovi se rozlil úsměv po tváři.

,,Výborně!" zatleskal, přičemž na něj dívka ukázala prostředníček, s vozíkem se otočila a vyjela ze dveří. Už nemohla vycouvat. Byli již na cestě, nyní už není kudy návratu. Chtěla jet někam dál od jejich kupé, ale těsně předtím se zastavila a otočila se zase zpět. Tohle normálně nedělá, ale nemohla odolat. Přijela blíž ke dveřím, ke kterým následně přiložila ucho.

,,Ty jí znáš, Tichošlápku? Odkud?" zeptal se nevěřícně jeden z Pobertů, ale takhle bylo pro Mailene nemožné určit, kdo mluvil.

,,Ále, znám jejího bráchu, Manua. A ještě pár lidí z Kruvalu. Všichni se totiž znají s mojí rodinou. Alice Soltraová, tedy matka Mailene říká, že je též kouzelnice, ale když jsem se díval do rodokmenů, nikde jsem ji nenašel. Kdyby moji rodiče zjistili, že Mailene nepochází z čistokrevné rodiny, nejspíš by už s nimi nikdy nepromluvili. Její brácha je fajn, ale ona ne. Věřte mi. Vím to protože mi něco málo říkal Manu, ale taky se všemi, s kterými se z Kruvalu znám, chodila, a od nich taky něco vím," odříkal Sirius jako nějakou naučenou báseň. Mailene se zatajil dech. Jak mě mohl zradit můj vlastní bratr? Pomyslela si. Užuž chtěla odejít, ale zaslechla ještě něco.

,,A víš, jak to, že je na vozíku?"

,,Vím, ale to vám říkat nebudu, ať vám to řekne sama."

Tohle Mailene stačilo. Nevěděla, kam jít, a tak prostě chvíli jela chodbou, když narazila na nějakou dívku, která ji stála v cestě. ,,Ehm, s dovolením," zachraptěla Mailene a dívka, ke které slova směřovala, se otočila směrem k ní a nestačila se divit.

,,Je, omlouvám se. Ty jsi tu nová?" sice byla rusovlasá dívka z vozíku dost vykolejená, ale dělala, jako že to nevidí a mluvila s ní úplně normálně, jako s každým a neptala se jí na nějaké přiblblé otázky, což se Mailene líbilo.

,,V pořádku. Jo jsem. Jmenuji se Mailene Soltraová, a ty?" s úsměvem jsem k dívce natáhla ruku, která s nadšením ruku přijala.

,,Lily Evansová, nebelvírská prefektka," bojácně pozvedla bradu na důkaz hrdosti.

Mailene nevěděla, jak konverzaci udržet, a tak se pouze usmála a měla v plánu zrzavou dívku objet, ale když se o to pokusila, Lily ji zatarasila cestu. Překvapeně na dívku nahoře zamrkala, nevěříc vlastním očím.

,,Promiň, jestli to vypadalo nějak hnusně, ale jen se chci zeptat, jestli necheš s námi do kupé, mám tam ještě kamarádky, klidně tě s nimi seznámím," zčervenala a podívala se k zemi. Toto Mailene nečekala, ale byla opravdu nadšená, možná si konečně najde kamarádky.

,,Jo, jasně, moc ráda," při těchto slovech rudovlasá dívka vzhlédla a s širokým úsměvem na tváři se otočila a pokynula dívce na vozíku, aby ji následovala. Mailene neváhala ani vteřinu a rozjela se za Lily. Cestou se Mai potily ruce a nervozita každou chvíli stoupala. Bála se. Bála se, že se stane to stejné, jako s Blackem. Bylo ji líto, že ji tak rychle odsoudil, jen na posudku ostatních. No tak, Eleanor! Seber se! Jsi přece z Kruvalu, nějakej přiblblej Black tě snad nezastraší! Však já mu ještě ukážu, zač je toho Soltraová.

885 slov

-----------------------

Omlouvám se, že kapitola dlouho nevyšla, ale měla jsem hodně práce a školy a ještě jsem ten celý příběj promýšlela, jako jak se to vyvine apod. Takže snad se kapitola líbila, budu ráda za každý vote nebo komentář, s láskou

                                                                      -  AneT <3