Mafie a nečekané problémy

1..

Londýn:

Evo: "Sebastiene vítej v Londýně!"
Eva: "Děkujeme za přivítání!" Sebastian: "Čauky kluci!"
Evo: "Nemáte nic na práci hoši?" odejdou "Něco ti ukážu! Pojďte za mnou!"
Sebastian: "Jsem zvědavý!"
"Na tomhle pracovala tvoje babička když se probrala z kómatu!" ukážu jí versmírní loď "I tyhle zbraně zostrojila!"
"To je hotový sen! Babi je opravdu třída!"
Evo: "Evo co na to říkáš?"
"Ty mluvíš sama sebou?!"
"Ptala jsem se naší nový vůdkyně!"
"Ty jsi můj blázen!" chytnu ji za zadek
"Zlato tahle dáma je taky eva!" Evo: "Moje jméno je Evelyn ale všichni mi říkají Evo!"
"Na koho prosím tě mluvíš?!"
"Nevidíš tu dámu co stojí vedle mě?"
"Ne!"
"No nic pojď půjdeme dál!"

Sebastian: Ozve se nějaký hlas: "Sebastiane!"
Koukám kolem sebe co to je za hlas
"Ten hlas mi je povědomí!"
"Kdo to je?" zeptám se tiše Sebastiana
"Nemám tušení!"
Neznáma osoba kráčí k nám a já jsem připravená vytáhnout zbraň
Schovám Evu za sebe!
Neznámy hlas: "Sebastiene ty mě nepoznáváš?"
"Vůbec!" Kdo jste?!
"Vyrástali jsme spolu!"
"Nic mi to neříká!"
"Jsem Emma, tvoje nejlepší kamaradka ze základky!"
"Emma a jak dál?!"
"Emma Rollerová!"
"Rollerová! To je věčnost co jsme se neviděli!"
"To mě ani neobejmeš?"
"Jasně!" obejmu ji.

Vytáhnu zbraň "Ruce pryč od mého přítele!"
"Zlato je to jenom kamarádka!"
Emma: "Tohle bude naše nová vůdkyně" pokloním se jí
"Co ty na takovém místě?!"
"Můj táta je taky mafián, občas mu vypomáhám"
Eva: "Jak se jmenuje?!"
"Johnny, vtipný jméno pro mafiána"
"Odkud jsi?!"
"Až ze severní Dakoty"
"Tam jsme byli na dovolené!"
Usměju se "Po smrti matky jsme se přistěhovali do Evropy, začít lepší život"

Eva: sms od mámy:
*Babička je v nemocnici a přeje si abyste přijeli se Sebem!*

"No budu už muset jít, máme hodně práce" odejdu za tátou
"Babička je v nemocnici! Přeje si abysme přijeli!"
"Tak naco ještě čekáme!" chytnu ji za ruku a jdeme ven

Nastoupíme do letadla a letíme do N.Y.

Po třech hodinách přistaneme v NY.
Nasedneme do limuzíny a jedeme do nemocnice!

Po patnásti minutách vystoupíme před nemocnici a vlítneme dnu
"Paní Sophie Konzernová?!" "Pokoj č. 13."

Ležím v posteli a čekám na svoje vnoučatá
"Babičko!" obejmu ji.
"Zlatíčko moje!"
"Babičko proč si nás zavolala?!"
"Chtěla jsem ti něco dát! Tvým sestrám se nemůžu dovolat!" vytáhnu malej náhrdelník ve tvaru srdce
"Babi to nemohu přijimout!"
"Prosím vezmi si to, moje jedine dítě je teď někde pryč"
"Děkuji moc!" slzách očí ji obejmu.
"Mám tě ráda, Sebastiene!"
"I já tebe babi!"
"Až mě odvedou do domova důchodcu budu mít naco vzpomínat"!
"Jsi nemocná?!"
"Byl to jenom menší infarkt"!
"Jenom infarkt?! Vždyť jsi mohla i zemřít!"
"Stejně mě to za chvíli čeká, už jsem si toho prožila mnoho"

Dovnitř vstoupí Selena s Tylerem!
Eva: "Sestřičko!"
Sebastian: "Bráško!" "Děti!"
Selena: "Čauky!" držím se Tylerem za ruce.
Tyler: "Ahoj!"
"Kde jste byli?"
"V Las Vegas!"
"Tam je nekonečnej život!"
Tyler: Políbím Selenu!
"To je tak hezký! Škoda, že se nedožiju další svadby"

Selena: "Evo můžeme si promluvit osamotě!"
"Jistě" odejdeme na chodbu
"Chci s tebou mluvit o tom co jsi viděla před tím než jsi měla tu nehodu!"
"To je v pořádku, stejně je Andrej mrtvej"
Selena: "Andrej žije!"
"Jak to? Vždyť ho babi zabila"
"Je tady v nemocnici!"
"Sophinka o tom ví?"
"Sophinka už s ním není!"
"To se ani nedivím takovým hajzlem, prý se vrátila zas do Holandska"
"Není to hajzl jenom by potřeboval najít ženu, která by ho srovnala do latí!