Ztracená

1.

,,Taylor, pojď dolů! Je večeře!" křikla na mě máma z kuchyně a já líně vstala z postele. Došla jsem dolů do kuchyně a sedla si ke stolu vedle mé milované, o tři roky mladší sestřičky Emily, která se právě zamilovaně dívala do telefonu a s úsměvem na tváří někomu odepisovala. No a nebyla bych to já, kdybych se nezeptala. ,,S kým pak si to píšes?" prohodila jsem s úšklebkem a podívala jsem se na ni. ,,A-ale s nikým," odpověděla Emily nejistým hlasem a mobil schovala. Já si ji změřila pohledem, ale než jsem stačila něco říct, tak přede mě máma postavila talíř palačinek. S úsměvem jsem se pustila do jídla. Koutkem oka jsem zahlédla jak se Emily pousmála. Určitě si myslí, že to tím skončilo! Ale to je omyl.. To je teprve začátek.

'Ťuk ťuk' ozvalo se na dveře mého pokoje. ,,Kdo je?" řekla jsem a zvedla hlavu od telefonu. ,,Jednorožec voe," odpověděla osoba na druhé straně a rozrazila dveře. Na tváři se mi rozlil úsměv při pohledu na to modrovlasé stvoření. ,,Tamaro, Tamaro, copak tu pohledáváš?" zeptala jsem se s úsměvem a podívala jsem se na ni tázavým pohledem. ,,Přišla jsem navštívit svoji kamarádku, to snad mohu, ne?" řekla a zazubila se na mě. ,,Jo, to samozřejmě že můžeš," řekla jsem a zvedla se. Došla jsem k oknu a podívala se ven. Zrovna pršelo, tak jsem se zhypnotizovaně dívala na kapky deště, co mi pravidelně bubnovali na okno a poslouchala Tamařino básněni o zážitcích s jejím přítelem Peterem. ,,Nemáš tu něco na jídlo? Já mám hlad," zeptala se mě najednou a já se na ní podívala. ,,Tak pojď, něco zkusim najít " řekla jsem se smíchem a vydala se směrem ke dveřím. ,,Jupii!" vykřikla a došla ke mně. Vydali jsme se po schodech dolů až do kuchyně. Tamara si sedla ke stolu a já ji dala zbytek palačinek. Jakmile jsem před ni postavila talíř, tak se na něj vrhla. Já jen se smíchem zavrtěla hlavou a sedla si na linku. Vytáhla jsem mobil z kapsy a najela na foťák. Namířila jsem na Tamaru. ,,Řekni sýýr," řekla jsem a ona se na mě podívala s plnou pusou, kde měla skoro celou palačinku. Jak říká Tamara 'Když jím, nezáleží mi jak u toho vypadám, hlavně že se najím, ne?'. Vyfotila jsem ji a při pohledu na tu fotku jsem se začala hlasitě smát. ,,Něco k smíchu?" řekla Tamara a zamračila se na mě. ,,Neee, vůbec nic," řekla jsem a rukou jsem se opřela o skříňku, ale bůh mě nemá rád a tak se stalo, že mi ta ruka ujela a já spadla na zem. V ten moment se Tamara začala smát tak hodně, že její smích připomínál startování motoru. Já se sebrala ze země a podívala se na ni. Najednou její oči zvážněli a vyskočila ze židle. ,,Taylor, Taylor.. Musím ti něco říct!" začala pištět a skákat na místě jak idiot. ,,No? Co je?" zeptala jsem se a usmála jsem se. Ona se na mě podívala, nadechla se a řekla: ,,Víš...''

Ahoj, doufám že se vám první kapitola tohle příběhu líbila. Je to vlastně i prvni knížka kterou píšu 😁 a tak děkuji Terka_482 za to, že mi tuto kapitolu opravila a dokopala mě k tomu ať to zveřejním.

Zatím achoj 👋😄