Ztracená

2.

,,Víš jak je vedle našeho domu ten už 3 roky neobydlený dům?" řekla a usmála se na mě úsměvem, u kterého jsem věděla, že nevěstí nic dobrého. ,,No… Jo, proč?" řekla jsem a zasmála se. ,,No tak včera se tam někdo nastěhoval!" řekla mi s radostí v hlase a znovu vypískla. Já si vytáhla sklenku, napustila si vodu a s tázavým pohledem jsem se otočila na Tamaru. ,,A kdo se nastěhoval?" zeptala jsem se čekajíc na její odpověď. ,,Rodina, manželé s dvěma dětmi, mají dva syny. Tomu staršímu je tak nějak jak nám a je vážně hezkej! Musím vás dát dohromady!" řekla a začala se smát a v hlavě si určitě promítala plán jak to provést. ,,Ale prosím tě, jestli je hezkej, tak má určitě holku," řekla jsem a protočila nad tím oči. ,,Ach, s tebou je to těžký," řekla Tamara a plácla se do čela.

,,Hej Taylor?" řekla Tam a já se na ni s plnýma rukama popcornu otočila. ,,Hm?" zamrmlala jsem a prošla kolem ni do obýváku. ,,Myslíš, že bych mohla u tebe přespat? Stejně je zítra sobota," zeptala se mě a opřela se o zeď. ,,Jo, jasný," řekla jsem a usadila se na gauč. Než jsem se nadála, tak Tamara už ležela rozvalená na gauči a cpala se popcornem. ,,Heeej, nech mi taky něco!" křikla jsem se smíchem a jemně do ni bouchla. ,,Auč, to bolí," zakňučela Tam a chytla si místo do kterého jsem ji bouchla. ,,Ale chudáčku, snad jsem ti nic nezlomila," prohodila jsem s kapkou ironie a začala se smát. Tam nad tím pouze protočila oči a dál se věnovala popcornu. Já začala hledat nějakou dobrou pohádku, na kterou by jsme se mohli dívat. ,,Na co se budeme dívat?" zeptala jsem se ji, když jsem si už vážně nevěděla rady. ,,Šmoulové!" vykřikla radostně. ,,Dobře, dobře," zasmála jsem se a začala hledat.

'Cink cink,' ozvala se mi zpráva na mobilu a já si promnula oči. Rozespale jsem se podívala na hodiny, které ukazovali něco po 1 hodině ráno. ,,Kterej debil?" zašeptala jsem si pro sebe, abych nevzbudila vedle mě spokojeně spící Tamaru. Nahmátla jsem mobil a podívala jsem se na příchozí zprávu. Bylo to neznámý číslo.

Neznámý číslo: Ahoj, už dlouho jsem ti chtěl říct, že jsi krásná ❤

Já: Kdo jsi?

Neznámý číslo: To ti nemohu říct…

Já: Proč ne?

Když dlouho nepřicházela odpověď, tak jsem mobil odložila a šla do kuchyně. Vzala jsem si sklenku a napustila si vodu. Stále jsem přemýšlela, kdo to asi tak mohl psát. Ale stále jsem nedokázala najít odpověď. ,,Kašlu na to" zašeptala jsem a vrátila jsem se zpátky do pokoje za Tam. Lehla jsem si a do pěti minut jsem propadla do říše snů.

,,Tay, vstávej!" vykřikla Tam a já sebou škubla tak moc, až jsem skončila na zemi. ,,Proč mě budíš?" zeptala jsem se otráveně a líně se sebrala ze země. Nějak často jsem poslední dobou na té zemi. Lehla jsem si opět do postele a snažila se znovu usnout. ,,Já se nudím!" zakňučela Tam a jelikož si všimla mého plánu usnout, tak na mě skočila. ,,Au, slez ze mě!" řekla jsem a snažila se ji ze sebe dostat. Bohužel ale marně. ,,Až mi slíbíš, že už nebudeš spát," řekla Tam a zazubila se. ,,Dobře, dobře, slibuju," povzdechla jsem si a Tam ze mě opravdu slezla.

Ahoj 😁
Tak druhá kapitola je na světě. Doufám, že se aspoň trochu líbila. Omlouvám se za možné chyby.

Zatím achoj 👋