Ztracená

8.

Vzala jsem si mobil do ruky. Bylo 10 hodin večer. Asi před 3 hodinami jsem se vrátila domů. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem na to kývla. Vždyť ho ani neznám. Ach bože, mám největší chuť si nafackovat. ,,Co tak kňučíš?" vyrušila mě, z mého naprosto dokonalého nadávání, má dokonalá sestřička. Jen jsem protočila očima a šla do svého pokoje. Rozvalila jsem se na postel a rukou nahmatala polštář, který jsem si následně rozplácla přes obličej. Vyrušilo mě až oznámení z Facebooku. Našla jsem mobil, ležící někde na posteli. 'Brand Clark vám posílá žádost o přátelství'  jemně jsem se pousmála. Začala jsem projíždět jeho fotky a tak celkově zkoumat, než jsem se rozhodla kliknout na tlačítko 'přijmout žádost'. Mobil jsem odložila, převlékla jsem se do volného trička a kraťasů a lehla jsem si. Chvíli jsem ještě přemýšlela nad dneškem než jsem se ponořila do říše snů.

Ráno mě vzbudil zvuk mého budíku. Protřela jsem si oči a neochotně jsem se z postele vyhrabala. Šla jsem do koupelny, kde jsem udělala ranní hygienu. Vyšla jsem z koupelny a namířila jsem si to rovnou ke skříni. Vytáhla jsem to první co mi tak nějak přišlo pod ruku, což bylo delší bílé tričko a černé rifle. Na tričko jsem si ještě hodila svoji oblíbenou mikinu a šla dolů do kuchyně. Tam seděla už Emily. Jsem nějak z téhle rodiny nejpomalejší, jak tak pozoruji. ,,Dobré ráno," pozdravila jsem s úšklebkem Em a došla k lednici. Vzala jsem si jogurt a posadila se ke stolu. ,,Dobré," řekla tiše Em a hned na to se zvedla a odešla. Nějak jsem to neřešila a hladově se pustila do toho dokonalého jogurtu co jsem měla. Možná bych taky mohla někdy něco nakoupit, uznávám, ale jsem prostě líný člověk. Když jsem dojedla, vyhodila jsem kelímek od jogurtu a šla se obout. Vyšla jsem před dům, kde na mě už čekala má nedočkavá kamarádka. ,,Zase jdeš pozdě," řekla mi Tam místo pozdravu a já jen protočila oči. ,,Nikdo není dokonalý," odvětila jsem ji a společně jsme se vydaly do školy. Asi v polovině cesty, kde už jsem v dáli zahlédla kousek naší dokonalé školy, jsem si vzpomněla, že bych měla Tamaře říct i o tom, že jsem se rozhodla. No rozhodla, spíš jsem to řekla nejvíc ukvapeně, jak nejvíc to šlo. Prostě, měla bych ji říct, že tam s ní pojedu. Z hluboká jsem se nadechla a spustila jsem: ,,Tam? Víš jak ses mě ptala na ty hory, ať s vámi jedu?" Začala jsem opravdu velice nenápadně. ,,Anoo?" odpověděla mi se zájmem. ,,Tak jsem se rozhodla, že tam pojedu," v jejich oči se rozzářily jiskřičky a i přes to, že je Tamara známá tím, že se neobjíma, mě objala až mě málem povalila na zem. ,,Tak to je super! To bude super!!" vykřikla, až se za námi pár kolemjdoucích otočilo. Jen jsem se nad tím pousmála. ,,Pojď prosím tě, nebo přijdeme pozdě," řekla jsem s kapkou smíchu v hlase. ,,No jo pořád," převrátila oči v sloup a pokračovaly jsme cestou do školy.

Stihly jsem to tak tak. V moment, kdy jsem si sedly na svá místa, zrovna vešel učitel. První hodinu jsme měli matematiku. Jaky to úchvatný předmět. Ještě ke všemu první hodinu. Opřela jsem si hlavu o ruky a poslouchala výklad učitelky. Ale v tom mi zavibrovala kapsa od riflí.

Ahoj, takže po delší době, je tu nová kapitola 👐 omlouvám se za menší neaktivitu, ale nějak jsem neměla ani náladu na psani.

Jinak doufám, že se vám kapitola líbila a že tohle ještě někdo čte.

No, nebudu to tu dal protahovat a u další kapitoly achoj 👋.