Kde jsi?!

2.

„Zdravím vás, Mirando, slečno Montgomeriová,“ pokynul nám postarší muž v černém... Plášti? Šatech? Opravdu nevím.
Místnost, kam nás Falcony zavedl byla chmurná, celá v mahagonové hnědé, krom černo-rudého nábytku. I když bylo rozsvícené světlo, bylo vidět asi jako když padá tma. Takže skoro vůbec.
„I já zdravím, pane Wilsone,“ odvětila jsem.
„Proč si netykat, Mirando? Jsem Aalen,“ řekl a nabídl mi ruku. Stiskla jsem ji a původní nervozita ze mě opadla. Byl to sympaťák.
„Dáte si whisky? Tulamorku? Nebo snad víno?“ optal se.
„Ne, děkuji. Já nepiju, Ív?“
„Eh, nechci, díky. Teda děkuju,“ odpověděla nervózně. Podívala jsem se na ni a pozvedla obočí, něco tu nesedí.
Rozhlédla jsem se po místnosti a hledala cokoliv, co by Ív tak rozhodilo. Nic jsem neviděla.
„Posaďte se, slečny. Co pro Klan Foxetie můžu udělat?“
„Sháním informace o Nicholasovi,“ řekla jsem rovnou.
„A konkrétně?“ řekl a obočí mu vyletělo nahoru. Trhl paží dozadu a zamlaskal, což mě trošku vyděsilo. Najednou se stín za ním pohl a k Aalenovi si přisedl ohromný černý vlk. Ív se zajíkla a já opět znervózněla. Kdo má proboha v tak luxusním baráku vlka na volno?!
„Nebojte, Fidel je poslušný, poslechne mě na slovo. Ať řeknu cokoliv,“ řekl a velmi nepříjemným způsobem se zasmál. Už mi tak sympatický nepřišel.
„Jedná se o případ starý dva roky. Konkrétně o Emily Jasonovou.“
Poposedl si a hlasitě se nadechl a vydechl. Znělo to jako "chmpf", což mě donutilo se usmát.
„Něco víte, co to je?“ zeptala jsem se odhodlaně.
„Sladká Emily, měl jsem tu čest se s ní setkat. Už v deseti letech byla krásná a ani neměla strach. Nich mi ji předal, ať mu ji pohlídám. Bohužel utekla. Nevím, zda ji dostihl. Proč vás zajímá malá holka?“
„Ale, je to citlivé téma,“ odvětila jsem. Běhal mi mráz po zádech. Cítila jsem na sobě něčí pohled.
„Ach tak, to je zajímavé. Proč se Foxetie zajímá zrovna o ni? Nich obstaral mnohem víc děvčat. Proč zrovna ona?“ zeptal se. Z jeho tváře se nedalo nic vyčíst, což mě znervózňovalo ještě víc.
„Upřímně? Nejde o ni ani tolik klanu, jako mé dobré kamarádce. Je to její sestra, její poslední žijící příbuzný. Tedy doufám, že žijící...“ řekla jsem a poslední větu spíš zašeptala.
„Zajímavé. Obchodujete rády?“
„Co to s tím má co společného?“ zeptala se Ív.
„Něco za něco, informace za informace,“ řekl.
„Kam tím míříte?“ zeptala jsem se a nervózně poposedla. Obrovský Fidel ze mě nespustil zrak. Znervózňovalo to.
„Teď mi řeknete pravdu a já se rozmyslím, co vám říct. Pokud tedy nechcete poznat Fidela mnohem lépe. Je to mazlík, ale umí i pěkně poškorpit. Jak se rozhodnete, přesladká Mirando?“ řekl a pohladil vlka mezi ušima. Ten mu šel hlavou vstříc a očividně si jeho doteky užíval. S Ív jsme se obě nervózně ošily. Co teď?