(Ne)vědomá holka,která je od ostatních dětí rozdílná a nemá v životě moc štěstí..
Vznikla tak šikana vůči ní,vrátí to jejím "šikanářům"karma?
Najde (ne)vědomá holka klid nebo štěstí?..
,,Sayami!Snídaně je hotová!"vyskočila na mě moje mladší sestra An-chan [zkráceně Anna-chan],,Uhš hdu.."(už jdu) usmála jsem se na ni.Nevím proč,ale připadá mi jednodušší vše řešit úsměvem.Má sestra vždy pozná kdy chci být sama,kdy se cítím špatně a kdy semnou opravdu není něco v pořádku a to mě někdy dokáže trochu vytočit.Asi prostě nechci aby se o mě mamka a sestra více starali.Nechci jím více přidělávat starostí.Už tím,že jsem nemocná,jim rozhodně nijak nepomáhám..
Po snídani jsem doprovodila An-chan na zastávku a šla do...školy.Mám své poslední naslouchátko tentokrát si musím dát pozor!Zvýšilo se mé sebevědomí s prvním krokem do oné školy..Do mé třídy chyběla už jen jedna řada schodů nahoru,už jsem si začínala myslet,že mi dnes dají třeba pokoj,ale ..takové štěstí já nemám..Potkala jsem toho kluka a holku.Myslím tím..Jura a Mei..,,Heej Juraa nechceš si zahrát hru?"začala se smát Mei.,,Ooohh myslíš tuhle?"vysmál se nazpět Jura a šel směrem ke mě dolů po schodech...
•••
,,...Sayami?,..dnes není ve škole..?"optal se pan učitel ve třídě.,,Je na dívčích záchodech,říkala že jí nebylo moc dobře..Mám se na ni jít podívat?"oznámila a tázala se jedna z holek.,,To není nutné já pro ni půjdu,říkala že za ní mám kdyžtak dojít." skočila do řeči Mei se zlověstným pohledem na onu spolužačku.,,Hmm dobře jděte tam tedy obě,jestli bude chtít zavolat domů aby si jí vyzvedli ať řekne."Po těchto slovech dostaly dívky svolení opustit třídu.Ale..,,Možná by bylo lepší kdyby tam šla jen Mei,tebe tu potřebuju Lin"touto větou se Lin zastavilo srdce a Mei rozšířil úsměv na tváři.,,Hai.."sedla si zpět na místo.
Z holčičích záchodů vycházel šeptající brek.V jedné WC kabince seděla Sayami.Vedle záchodu na rohu seděla v klečícím postoji.Hlavu zachumlanou ve svých nohách a s rukami kolem jejích nohou obmotané.V hlavě se jí ozívalo pouhé Proč?.,,~Sayamiii,tvoje kamarádka tě šla zkontrolovaaat~"pošeptala povýšeným hlasem.*BUCH!*kopla do jedných dveřích.,,uhh"zalekla jsem se..,,Oooo tak tady jsi??"pousmála se výsměšním tonem hlasu.,,~otevřiii ty blbko,vždyť víš,že mi nemůžeš utéct a navíc mi to nařídil Senseii~"opřela se před dveřmk na zeď.
Vím,že to nemá smysl,ale..nechci být viděna v tomto stavu..nechci je nechat vyhrát..vstala jsem sice s bolestí na nohy ale i tak jsem to dokázala.Zakryla jsem své ruce plné modřin do rukávů a..otevřela dveře...
U této kapitoly vám rovnou ukáži Mei.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
