Only you (Pozastaveno)

<2>

,,...Proč, proč, proč já?..."
Chci umřít, držím nůž.
Přemýšlím nad tím spoustu dnů,
týdnů, či roky?
Přemýšlím, co by se stalo.
Byla by jsi ráda? Nezajímalo
by tě to? Nebo, by jsi
plakala?
Pro mě?
Nejsem si jistá, nikdo mě,
nebere za přítele.
Nikdo.
Žiju jen sama se sebou.
Sama.
Všichni jen předstírají. Dělají
ze mě blbou. A já jim na to skočím.
Jak kočka po myši.
Mám tedy nějaký důvod žít?
Stále žiji v lžích, sama sobě,
si nalhávám. Bude to dobrý.
Neboj se, nemůže být nic,
horšího?
A vždy to udeří. Mé srdce znova popraská.
Jenže,
ty přijdeš, usměješ se,
obejmeš mě.
Říkáš mi stále, pěkné věci.
Vím, že ty to taky prožíváš,
říkáš mi, že to máš ještě horší.
Tak proč?
Proč mi pomáháš?
Máš svých problémů dost.
Tak proč?
Jsem, troska, zbytečné něco,
co lidstvo nepotřebuje.
Proč se snažíš?
Abych zůstala?
Nerozumím ti.
Můžeš si najít jiné přátelé.
Jsi inteligentní, krásná.
Poradíš si.
Já ti věřím.
Když zmizím. Nikomu to vadit nebude.
Věř mi.
Jsem
nic.
Nadbytek.
Poslední desetinné číslo,
které můžeš zaokrouhlit.
Tím se to zjednoduší.
Tak proč?
Pořád mám chuť. To udělat.

Ale ty mě zastavíš.