Flowers. (short stories)

Violets

Můj život se odmalička motal kolem fialek. Jmenuji se Violet a Ryan (můj bratr)  mi už do kolébky fialky nosil.  Říkal,  že se hodí k mému jménu.  V té době mu bylo pět. Bral mě jako princeznu.  Když nám umřeli rodiče byla to pro mě první velká rána. Bylo mi 13 a jemu 18. Tudíž si mě vzal do vlastní péče.  Bydleli jsme v Coloradu.  Neměla jsem to tam ráda.  Byli tam zlí lidé a kolektiv tam byl taky špatný.  Proto jsme se přestěhovali do Severní Karolíny kde si Ryan našel místo jako ředitel nějaké firmy.  Bylo to tam úžasné.  Bydleli jsme ve velkém bytu a naproti paneláku byl park kam jsem chodila každý pátek pro fialky.  Byla to moje a Ryanova tradice.  Vždycky mě vyzvedl ze školy a šli jsme tam.  Bylo mi 15. 22.12.2012 se stal pro mě osudným dnem.  Jako každý den jsem šla do školy. A když jsem tam došla,  sedla jsem si do poslední lavice k oknu.  Seděla jsem tam pořád. Nikdo si mě nevšímal.  Ta škola měla obor bytový a grafický obor na který jsem i chodila. Na tento obor chodilo mnoho pěkných kluků avšak mě zajímal jen jeden. Dylan Black.  Kluk který dvakrát propadl takže mu bylo 17-18 let.  Každý den seděl v poslední lavici u dveří a měl v uších sluchátka.  Do toho si broukal melodii 21 guns od Green Day a jemně pohupoval hlavou do rytmu. Měl středně dlouhé vlasy s patkou přes levé oko a jejich barva byla černá jako peří havrana.  Oči měl modré jako hladinu oceánu při azurovém počasí,  nos neměl moc velký ani malý.  Byl tak akorát.  Dále plnější rty na kterých většinou hrál neutrální výraz a úsměv jste u něj mohli zachytit pouze škodolibý úsměv. Ostré mužské rysy mu lemovaly obličej a ve rtu se mu třpytil černý piercing ve tvaru kroužku.  Nebyl to poslední piercing.  Měl ještě jeden v uchu.  Byl to roztahovák typu tunel. Postavy byl velmi štíhlé a vysoké.  Mohl měřit tak 193 cm. Nejčastěji nosil bílé tričko s černou koženou bundou přehozenou ledabyle přes ramena.  Černé kalhoty roztrhané na kolenách a bílé Nike boty. Nechyběla ani tetování.  Měl potetovanou celou ruku.  Já taky měla jedno tetování.  Fialky vytetované na zátylku. Před Ryanem jsem ho schovávala silnou vrstvou velmi krycího makeupu.  Choval se velmi ošklivě.  Všechno mu bylo jedno.  Nic ho nezajímalo.  Kašlal na školu,  kamarády,  rodinu.  Na všechno.  Lidé mu říkali Bezcitný parchant.  Nevadilo mu to.  Ignoroval je.  Ignoroval všechny. Toho dne 22.12.2017 jsme měli poslední den školy před vánočními prázdninami.  Těšila jsem se domů.  Byl pátek a to znamenalo,  že si natrhám fialky.  Ale to by nesměl přijít právě Dylan a nesměl by se mě zeptat na tu osudovou větu.  ''Nezajdeš semnou do parku?,, samozřejmě jsem souhlasila a šla jsem.  Ryan byl chvilku zklamaný ale pochopil to.  Pustil mě a tak jsem šla do parku.  Čekal tam.  Měl na sobě to co ve škole.  S tím rozdílem,  že držel fialky.. Nevím kde se dozvěděl,  že miluju fialky.  V ten den řekl,  že viděl mé tetování. Začervenala jsem se a stydlivě si od něj vzala fialky. Toto se opakovalo dny,  týdny,  měsíce až pak jsme spolu začali chodit a já se konečně začala dostávat k jeho srdci.  Bylo to náročné ale povedlo se.  21.3.2013 mi oznámil,  že mě podvedl.  Myslela jsem,  že se mi zhroutil celý svět.  Nechtěla jsem ho vidět ale stále jsem ho milovala.  Byla to jako kudla do srdce.  Vyhodila jsem ho a vyhýbala jsem se mu.  To mi ale nevydrželo dlouho.  Kvůli tomu,  že jsem ho milovala a on přicupital s tím,  jak moc ho to mrzí.  Odpustila jsem mu to a zase jsme spolu byli.  Po půl roce se mi opět přiznal,  že mě podvedl.  Opět se mi zhroutil celý svět a začala jsem ho nenávidět ale opět jsem mu odpustila.  Po roce jsme se potkali a znova se to opakovalo s tím rozdílem,  že mě podvedl po roce. Řekla jsem mu ať mi už nikdy neleze na oči a tak se i stalo.  Odstěhoval se do Kanady.  Přesněji do Ontaria.  Nevydržela jsem žít s tím faktem,  že už ho nikdy neuvidím.  Letěla jsem za ním a to je právě teď kde jsem.  Stojím na letišti je 27.7.2015 a já nevím kam jít.  Nevím kde ho hledat.  Jenom jsem věděla,  že bydlí někde v centru Ontaria.  Ale to byl široký pojem.  Hledala jsem ho tam týden ale nenašla.  Vzdala jsem to a 4 hodiny před odletem zpět jsem si zašla do parku pro fialky.  Seděla jsem na lavičce na konci parku a koukala na hrstku fialek.  Najednou se předemnou objevila postava.  Viděla jsem jenom boty tak jsem se koukla té postavě do očí.  Hned jsem věděla o koho jde.  Ty oceánově modré oči.  Usmál se a nesměle pronesl.  "Ty a fialky? Jo to jde dohromady.,, hned jsem ho objala a začala jsem se mu omlouvat.  Nestihla jsem let ale nevadilo mi to.  Konečně jsem byla s někým koho miluji a nepřestanu milovat.  Dneska je to pátý rok co jsme spolu a už mě nikdy nepodvedl.  Jsme zasnoubení a sedíme na louce plné fialek.

______________________________________
Takže ahoj.  Chtěla bych vás přivítat u mojí první knihy s názvem Flowers. Ani nevím jak mě to napadlo ale je to tu.  :D no na začátek bych se chtěla tak nějak pochlubit.  Tato kapitola má 848 slov což je na moje schopnosti až příliš.  Chtěla bych se omluvit za to,  že první kapitoly asi budou o ničem ale jak jsem již zmiňovala.  Je to má první kniha takže chci zatím zjistit jestli by to někoho zaujalo.  Druhá omluva patří k nějakým těm chybičkám.  Nikdo není dokonalý takže tady stoprocentně nějaké chybičky budou.  No jelikož je 23:56 tak bych vám chtěla popřát dobrou noc a prosím do komentářů mi napište nějaké rady. Předem děkuji a loučí se s vámi Isabel.  Já pádím spát.  Dobrou noc a jestli jste to někdo přečetl celé i s těmi mými nezáživnými kecy tak vás obdivuji.  😍