BIZZLE

Chapter 28- „ Chci si užít a nevázat se."

Jason nás dostal do hotelu, který byl zrovna v ten moment nejbližší. Vešli jsme dovnitř, a zatímco mně bylo nařízeno ať čekám, tak šel Jason zařídit pokoj. Byla jsem neskutečně zmatená. Nerozuměla jsem ani jedné věci, co se za posledních pár hodin stala. Abych pravdu řekla, tak jsem se docela i bála, jelikož proč by nás někdo sledoval, pokud by nám třeba nechtěl ublížit nebo něco podobného, protože si nemyslím, že lidé vás sleduji s dobrými úmysly. Měla jsem na sobě stále šaty a podpatky, jako celý večer a nemohla jsem se dočkat, až z nich budu moct vyklouznout a jít si lehnout do postele, abych mohla na celý dnešek zapomenout.

Nechtěla jsem ani dneska už vidět Jasona, ale pochybuju, že to je možné, jelikož pochybuju, že by nám zařídil dva pokoje. Povzdechla jsem si a začala si hrát s náramkem, který jsem měla na zápěstí. Docela jsem litovala toho, že jsem dnes večer s Jasonem šla na ten večírek. Začínala jsem si uvědomovat to, že Jasonovi naprosto nerozumím. Připadá mi, jako by mě jen tahal za nos nebo je to vážně člověk, co má opravdové problémy s rozhodováním. Celou tuhle dobu mi přijde, jako že Jasona znám, ale opak je pravou, jelikož Jason mi nikdy neřekl nic z jeho osobního života. Já ani nevím kdy má narozeniny, nebo jeho příjmení, jelikož si nemyslím že Bizzle by mohlo být příjmení. Vlastně ani nemám ponětí, co to vůbec znamená.

„Už máme pokoj." Oznámil mi a bez dalšího slova se vydal směrem k výtahu. Já jsem ho jen tiše následovala, jelikož jsem neměla náladu se momentálně bavit a jsem si jistá, že on to cítil stejně.

Vešli jsme do velkého pokoje s nádherným interiérem, luxusně zařízenou koupelnou a obrovskou postelí uprostřed pokoje naproti které byla televize. Celý pokoj byl sladěný do šedivé barvy a byly zde dvě veliká dlouhá okna, ze kterých byl nádherný výhled na město. Po chvílí, kdy mě Jason propaloval zezadu pohledem jsem slyšela, jak se zabouchly dveře do koupelny, což mě donutilo si oddechnout a užít si chvíli o samotě. Posadila jsem se na část postele a sundala si boty, které mám na sobě celý den a pomalu začínám nenávidět, jelikož mě z nich bolí nohy. Snažila jsem se si rozepnout šaty, ale protože měly zip od lopatek až nad zadek, tak bylo nemožné se z nich dostat ať jsem se snažila sebevíc.

Položila jsem si hlavu do rukou a nahlas si povzdechla. Cítila jsem, jak se postel prohnula a jak se mi pomalu uvolňují šaty od mého těla. Věděla jsem, že mi je rozepl Jason, ale nechtěla jsem mu děkovat ani se na něj podívat.

„Děkuju." Poděkovala jsem a odešla rychle do koupelny. Sundala jsem si šaty a pověsila je na ramínko, které bylo pověšené o dveře. Vlezla jsem si do sprchy a snažila si projít všechno hlavou. Nevím ani proč mám nutkání chtít být s Jasonem, ale něco mě k němu prostě táhne a já si tenhle pocit sama nedokážu vysvětlit. Možná by bylo nejlepší, kdybychom se s Jasonem vůbec nebavili, potom by to všechno bylo jednodušší a nemusela bych nic podobného řešit. Problém ovšem je, že nevím, jestli bych byla spokojená s životem bez Jasona, když už je takhle moc zahrnutý.

Vešla jsem po chvíli zpět do pokoje, kde seděl Jason opřený o rám postele a jeho pohled spadl z televize na mě. Měla jsem na sobě jen moje spodní prádlo a jakmile jsem si uvědomila, že se na mě dívá, tak jsem se začala červenat a rychle zalezla vedle něj do postele. Otočila jsem se mu zády a potichu si oddechla.

„Jsi v pohodě?" Ozval se po chvíli. Já jsem se ovšem rozhodla, že budu ticho, aby si myslel, že spím a nechal mě být. Nechtělo se mi s ním mluvit. Věděla jsem, že na cokoliv bych se ho zeptala nebo mu řekla, tak bychom se pohádali nebo by to téma nějak zamluvil a ignoroval ho.

„Ptal jsem se tě na něco. Nedělej, že spíš." Slyšela jsem v jeho hlasu, že je naštvaný, ale já jsem se nenechala rozhodit a dál hrála svou roli.

Povzdechl si a potom už bylo ticho. Sama pro sebe jsem se lehce usmála a zavřela oči, abych šla opravdu spát, ale to se neuskutečnilo, jelikož mě Jason otočil na záda a začal mě líbat, jako u Zayna na večírku. Moje mysl se naprosto zastínila Jasonem, jeho dotyky a jeho rty, které se otíraly o ty mé. Po chvilce jsem si uvědomila, že je to opět jedna z jeho her a odstrčila ho od sebe.

„Co je?" Nechápavě se na mě podíval a já protočila očima.

„Já tuhle tvou hru nebudu hrát, Jasone. Nechci být nějaká figurka, ke které přijdeš, když se ti zachce a odkopneš podle svých potřeb. Já takhle nefunguju a nebudu fungovat." Věděla jsem, že Jason semnou nic vážného nechce, ale nenechám se zakecat do něčeho takového, aby mě prakticky využíval a já byla jinak k ničemu.

„Co to zase meleš do prdele?" Kleknul si přede mně na postel a já jsem se opřela o rám postele. Dívala jsem se mu přímo do očí, ale nenašla v nich žádnou emoci.

„Nedovolím ti mě využívat, Jasone. Nechceš semnou mít nic vážnějšího a nechceš se vázat, což chápu ale nerozumím tomu, co děláš právě teď a co jsi dělal na tom večírku. Choval jsi se, jako bys byl můj přítel, a potom v autě mi řekneš, že nic takového nechceš. Takže se tě ptám naposledy, Jasone, co tedy chceš?"

„Nemůžeš to už kurva přestat řešit? Já prostě si chci jenom užít, ale chci tě mít. Nechci být proti tobě, ale rozhodně nemám v úvaze s tebou chodit nebo s kýmkoliv jiným. Takový jsem, a i když se budeš sebevíc snažit, tak mě prostě nezměníš. Nebyla bys první, co se snažila." Poslední větu řekl už tišeji, ale jinak celou dobu skoro křičel. Vystouply mu i žíly na krku, což vypadalo ještě strašidelněji.

„A co to vlastně teda znamená?" Zeptala jsem se, jelikož jsem ani neměla ponětí, co vlastně myslí.

„Prostě trochu srandy. Chci si užít a nevázat se."

„Fajn. Nebudeme se vázat, ale všechno, co můžeš ty tak můžu i já." Přikývl a podali jsme si ruce. V ten moment jsem si uvědomila, že tohle pravděpodobně nebude jedno z mých chytrých rozhodnutí.