The Miraculous Dead

2

Z očí mi stékaly slzy a já jim nechávala volný průběh jako táta. Co jsme si bez ní měli počít? Moje máma je mrtvá! Už nikdy ji neuvidím, její smích...
,,Marinette!" Z dálky jsem viděla přibíhající postavu, byla to Alya. Objala mě.
,,Kočko, myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím!" Když uviděla můj výraz, trochu posmutněla.
,,Co se stalo?" Jen jsem zakroutila hlavou, věděla jsem, že i ona ztratila svou mámu. Podívala se na naši sestavu a asi posmutněla.
,,Je mi to líto," řekla a ještě víc mě objala.
,,Mně je to taky líto, táta a sestry jsou v pořádku?" zeptala jsem se. Pohlédla ke mně a smutně zakroutila hlavou. Ona už neměla nikoho.
,,Všichni zemřeli." Z oka jí ukápla slza.
,,Ale už jsou to dva týdny, zvykám si." Usmála se.
,,Á, Dupain-Chengovi." Nějaká ženská k nám přišla a v ruce držela notes s tužkou.
,,Manželka s vámi není?" zeptala se. Byla to rána, jakoby mě někdo kopl do břicha.
,,Ne," táta to řekl bez citů, byla jsem zaskočená, jemu to snad nevadilo!
,,Býval jste pekař, že?" zeptala se a táta přikývl.
,,Budete pomáhat v kuchyni." Táta znovu přikývl a ta ženská nás zavedla dovnitř.
,,Marinette!" Vrhlo se ke mně několik lidí, jako Manon, Nino, Juleka, Rose a dokonce i Adrien.
,,Ahoj všichni." Usmála jsem se na ně, ale úsměv mi hned potemněl. Přiřadili nám sektor, kde budu s tátou a dál jsem si mohla dělat co chci. Bylo mi trochu smutno, když jsem zjistila, že je tuvi Chloe, proč nemohla nějakou nehodou být kousnutá? Ne, takhle nesmím myslet. Seděla jsem na zahradě a dívala se do obrovských zdí kolem.
,,Tikky?" zašeptala jsem a ona mi vyletěla z tašky.
,,Jak jen to bez ní zvládnu?" zeptala jsem se. Povzdechla si.
,,Marinette, jsi silná dívka, dokážeš to i bez ní. Je mi líto, že ti máma umřela, možná bys jí mohla udělat pohřeb?" navrhla. Byl to dobrý nápad, na nikoho by se nemělo zapomínat.
,,Asi ano, děkuju, Tikky."
,,Vždy tu pro tebe budu, Marinette."
,,Věděl jsem, že tě tu najdu," někdo za mnou promluvil a Tikky se rychle schovala. Vedle mě si sedl Adrien. V břichu mi najednou poletovali motýlci a bylo jim jedno, že je zombie apokalypsa.
,,Je mi líto tvé mámy." Ruku mi položí na rameno.
,,Děkuju...já..já nnevímm, jak..jak to bez ní zvládnu." Pohlédla jsem na něj a on se usmál.
,,Když mi můj táta umřel myslel jsem, že se celý svět zbořil, vím, nebyl to nejlepší táta, ale pořád moje rodina. Pak za mnou přišla Nathalie, ta paní, co k vám přišla a řekla jednu věc, kterou si zapamatuj. Lidé budou odcházet, na to nemůžeš být nikdy připravený, jednou odejdu i já, ty a někdo, kdo ti bude blízký, ale nikdy to nesmíš vzdát." Jeho slova jsem si vzala k srdci jako všechno, co kdy řekl.

Jsem zpět! Jééj, no už bylo na čase, konečně se ten rok trochu rozjel a ve škole si začínám zvykat, takže už by to mělo být v pohodě, ale mám rozepsané tři fanfikce, takže budu dělat, co budu moct. Všem moc děkuji za hlasy a komentáře.

Mějte se krásně mí malí akumové!❤