Kneel Before Us || Kylo Ren

× 1 ×

Rytíř z Renu došlápl na zem pokrytou rozžhavenými uhlíky a usedajícím popelem, který se ještě stále zuřivě vířil ve vzduchu. Všude kolem místa, kde přistála loď, se nacházely ohořelé ostatky tehdejších domů. Některé budovy s pevnější konstrukcí se sice ještě stále ze všech sil držely nad zemí, nicméně jakýkoliv větší otřes by je složil k zemi jako domeček z karet. Na některých místech plameny ohně olizovaly pozůstatky tehdejší vesnice a jako jedny z mála zdrojů světla široko daleko dodávaly místu červeno-oranžový nádech. Rytíř se rozhlédl kolem sebe, pomalu, jako by si tento pohled chtěl navždy vštípit do paměti. Poté rázně vykročil směrem k nejvyšší, doposud stojící, kvádrové budově a čtyři strážci v bílé zbroji jej s blastry v rukou následovali. Místy, kudy prošli, se na zemi zvířil popel a prach. Jakmile došli k budově, rytíř spolu se dvěma strážci opatrně vstoupil dovnitř. Zbylí dva si stoupli každý z jedné strany díry ve zdi, ve které kdysi bývaly dveře, otočili se k ní zády a čekali na svého vůdce. Hlavu drželi vzpřímeně, občas ale sklopili pohled k mrtvým tělům vesničanů, ležících kolem. Ať si o tom mysleli cokoliv, přes jejich helmy nebyly znát žádné emoce.

Základy budovy, u které stáli, byly utvořené z velkých kamenných bloků, což byl také nejspíš důvod, proč jako jediná bombardování relativně přežila. Tu a tam byla nějaká část naprasklá nebo lehce poškozená, ale nic z toho nebylo natolik vážné, aby se zdi zbortily. Střecha ale takové štěstí neměla, neboť byla vyrobená z dřevěných prken a moc z ní nezbylo. Několik trámů sice přežilo, ale zbytek byl rozlámaný. Některá prkna se válela před domem, většina se ale propadla dovnitř. Budova byla přízemní a místo do výšky se rozpínala spíše do šířky. Na každé zdi měla nejméně jedno malé okýnko, skrze které kvůli vrstvě prachu a špíny nebylo vidět dovnitř.

Po nějaké době rytíř rychlým krokem vyšel z budovy. Čtveřice stráží jej okamžitě následovala a byla mu celou dobu v patách. Jejich vůdce se rozčileně rozhlížel kolem sebe a všichni strážci tušili, že nemá daleko od dalšího agresivního záchvatu. Bodejť by ne. To, co mu sám Nejvyšší vůdce Snoke poručil přinést, se zde nejspíše ani nenacházelo. Ale jak je to možné? Vždyť přece cítil ten silný záchvěv síly, sotva s lodí přistáli na tuto planetu! A poté ti vesničané... Nejdřív to u nich zkusil po dobrém. Už od první chvíle ale věděl, že s nimi nebude rozumná řeč. Tak na to šel po zlém. Proč by se ale vesničané tak usilovně bránili, kdyby neměli co skrývat? Každá rozumná bytost by přece nevyměnila svůj život za věc. I když, ona to nebyla jen tak nějaká věc. Byla to velice mocná zbraň, která kdysi patřila Darth Vaderovi. Podle Nejvyššího vůdce se v ní ukrývalo něco mocného. Něco, co by mohlo konečně vyhubit všechny Jedie.

Rytíř udělal pár kroků vpřed. Znovu ten záchvěv síly ucítil, ale tentokrát o něco silněji. Vykročil směrem, kterým ho síla vedla. Cítil ji čím dál víc, jeho srdce bilo rychleji a rychleji, div že mu nevyskočilo z hrudi. Zastavil se před zříceným kamenným domkem. V ten moment mu síla projela celým tělem, jako blesk, který zčista jasna udeří do stromu a projede celým kmenem až do země, kde se pomalu vytratí. Jenže síla se nevytrácela, pořád mu napovídala, že to, co hledá, je přímo před ním. A taky bylo. Ale nebylo to to, co si představoval, nebo co mu Snoke poručil donést. Ten velký záchvěv síly, pocházel nejspíše z ní. Dívky, jejíž tělo bezvládně leželo zkroucené pod troskami domu. Její pravá ruka byla uvězněná pod velkým kamenem a paži měla celou od krve. Ale takových těl se tu kolem povaluje mnoho, nejspíše se jen nechal ovládnout svou fantazií... Otočil se a chtěl odejít pryč, ale sotva se pohnul, síla v něm se znovu probudila, jakoby mu někdo probodl hruď mečem. Otočil se tedy zpátky a udělal jeden krok k dívce. Teď si byl jistý, že ta pulsující síla opravdu vychází z ní. A chtěl zjistit proč.

Pozvedl pravou ruku a zaměřil se na kámen na její ruce. Síla jej odhodila jako peříčko. Přistoupil k dívce a vzal ji do náruče. Stále dýchala, ale velmi slabě. Navíc jí rychle docházela krev, neboť to vypadalo, že má rozdrcené celé pravé zápěstí. Rytíř se otočil na patě a vykročil směrem k místu, kde přistáli. Vojáci, kteří celou dobu čekali před zříceninou, ho poslušně následovali. Pár metrů od lodi se ale zastavil a znovu pohlédl na dívku. Je dobrý nápad brát ji s sebou? Snoke nebude zrovna dvakrát potěšen, že zde nenašel, co měl. A místo toho si ještě donese nějakou holku! Ale není to jeho vina, Nejvyšší vůdce nevěděl přesně, co za zdroj tak veliké síly se zde nachází. Meč byl pouze jeho domněnka. Kdyby ale přišel s prázdnou, bylo by to horší. Jeho mistr by v něm ztratil naději a on by si vysloužil titul neschopného budižkničemu. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než ji vzít na loď. Snoke buď uzná, že je mu jakkoliv užitečná, nebo ji rovnou zabije.

Jakmile nastoupil do lodi, zamířil s dívkou rovnou na ošetřovnu. Ta se nacházela za velkými železnými dveřmi, které se okamžitě otevřely, jakmile si před ně stoupl. Na rozdíl od ostatních částí lodi byla ošetřovna světlá místnost bez oken se zdmi z bílého lesklého kovu. Uprostřed se nacházelo podlouhlé bílé lůžko, u kterého stál zdravotní droid. Kolem se nacházelo několik malých stolků s různými nástroji. Sotva rytíř vstoupil do místnosti, už u něj stála žena v bílém oblečení a s deskami v rukou.

,,Ošetřete ji a nespouštějte ji z dohledu," řekl a položil dívku na bílé lůžko, které se okamžitě zamazalo od její krve, ,,jakmile se vzbudí, zavolejte mě."

,,Ano pane," uklonila se žena odcházejícímu rytíři a přispěchala k dívce. Pohled jí okamžitě sklouzl k její pravé ruce. Pozvedla ji a zblízka si ji prohlédla. Zavrtěla hlavou a kousla se do rtu. Pokynula droidovi, který celou dobu postával u jednoho ze stolečků. Ten k ní přispěchal a začal ji ošetřovat. Žena mezitím vytáhla pero z malé náprsní kapsy, začala něco ťukat do elektronické zdravotní karty a sem tam se na dívku koukla.

Po dvou týdnech je tu konečně první kapitola! No... snad to není zas tak moc velká kravina a dá se to alespoň trochu číst. Jinak vřele uvítám jakékoliv názory nebo připomínky 😄