,,Tak, už to skoro máme..." zamumlala si pro sebe ošetřovatelka a pohlédla na dívku ležící na lůžku. Místo špinavých a potrhaných cárů látky, které by se sotva daly nazvat oblečením, na sobě měla černé jednoduché šaty bez rukávů, které nahrazovaly standartní bílé nemocniční oblečení. Její vlasy již nebyly zacuchané ani slepené, nýbrž byly umyté a učesané. Na jejím těle se už nenacházela jediná šmouha od hlíny nebo sazí. Dívka ležela na zádech se zavřenýma očima a droid po její pravé straně se stále věnoval ošetřování její pravé ruky. Najednou se ale droid zasekl a vydal jakýsi hvízdavý zvuk. Ošetřovatelka, která stála na druhé straně lůžka, zvedla pohled od elektronické zdravotní karty a zamračila se. Droid, stále vydávající podivné zvuky, o pár metrů couvl a začal sebou nekontrolovatelně škubat. Žena vykulila oči, obešla lůžko a přispěchala k robotovi. Zarazila se, když z něj vylétly jiskry, přestal sebou škubat a vydávat zvuky a zůstal jen nehybně stát uprostřed místnosti.
,,Sakra..." sykla a prohlédla si droida zblízka. Po několika marných pokusech ho znovu zprovoznit se otočila zpátky na dívku. Droid její ruku naštěstí stihl kompletně ošetřit a ona stále nehybně ležela na zádech. Po chvilce váhání ošetřovatelka odložila elektronickou kartu na jeden ze stolečků, popadla robota a dotáhla ho ke dveřím, které se okamžitě otevřely. Znovu se ohlédla a nervózně si zkousla ret. Nakonec zavrtěla hlavou a spolu s droidem vstoupila na chodbu.
Jakmile se dveře zavřely, dívka ležící na lůžku vystřelila do sedu. Vykulenýma očima se rozhlédla po místnosti. Jak se sem vůbec dostala? Co je to za divnou místnost? Nakonec se pohledem zastavila na svých rukou, které si pozorně prohlížela. Snad nikdy je neviděla takhle čisté, dokonce si ani nepamatovala na den, kdy by za nehty neměla špínu. Prohlédla si i svoje nohy a chodidla a nakonec pozvedla ruku ke svým vlasům, které byly na dotek až neuvěřitelně hebké. Na nic z toho nebyla zvyklá, protože podmínky, ve kterých žila, nebyly zrovna nejlepší. Dívka seskočila z lůžka, bosými chodidly dopadla na studenou kovovou zem a znovu se rozhlédla kolem sebe. Prudce sebou trhla, když za velkými dveřmi uslyšela nějaký povyk. Koukla na malé stolečky a hledala něco, čím by se mohla bránit. Rychle popadla jeden nástroj s ostrou čepelí připomínající skalpel a pevně jej sevřela. Očima hledala místo, kde by se schovala a když usoudila, že není kde se schovat, přiběhla ke dveřím, stoupla si těsně vedle nich a zády se přitiskla na studenou kovovou zeď.
,,A-ale pane- " ozval se za dveřmi ustrašený ženský hlas.
,,MNĚ TO NEZAJÍMÁ! ŘEKL JSEM, ŽE JI NEMÁTE NECHÁVAT BEZ DOZORU!" zařval na ni někdo hlubokým hlasem. Dívka v místnosti nasucho polkla a pevně sevřela skalpel v ruce připravená se bránit. Muž křičel dál, ale přes dveře již nebylo rozumět jedinému slovu. Po chvilce se jeho hlas ztlumil a k místnosti se blížily těžké kroky. Dveře se otevřely a do místnosti vstoupil muž s maskou rytířů z Renu. Dívka bez rozmýšlení zvedla ruce nad hlavu a rozmáchla se skalpelem. Příchozí ji spatřil periferním viděním a na poslední chvíli chytil obě její ruce do jedné své. Napříč tomu, že se úporně bránila, jí s naprostým klidem druhou rukou sebral skalpel a zahodil ho za sebe. Ona se však stále ze všech sil snažila vyprostit.
,,Já tě nezabiju," promluvil muž klidným, hlubokým hlasem a spustil svou ruku, stále držící ty její, do úrovně její hrudi. Dívka se lehce uklidnila a pořádně si muže v masce prohlédla. Neměla by proti němu šanci, jelikož byl o hodně vyšší a silnější, než ona.
,,Proč bych ti měla věřit?" zeptala se ho nevěřícně. Muž pomalu pustil její ruce a sledoval, jestli se nezačne znovu bránit. Když se ujistil, že nemá v plánu další útok, pozvedl ruce ke své masce a jedním rychlým pohybem ji sundal. Dívce se na tváři objevil zaražený pohled. Očekávala, že se pod maskou skrývá někdo se znetvořenou tváří, nebo někdo mnohem děsivější. Stál před ní muž se středně dlouhými havraními vlasy a vcelku pohlednou tváří. Jeho oči měly hnědou barvu a ani na jediný okamžik z ní nespouštěly pohled. Dívka pod maskou někoho, jako byl on rozhodně nečekala. Ne že by z něj nešel respekt, právě naopak. Ale přece jen...
ČTEŠ
Kneel Before Us || Kylo Ren
Fanfiction,,Nepodceň svůj úkol, vůdce rytířů z Renu," zavrčel výhružně Snoke, ,,tento meč je pro osud Prvního řádu velice důležitý. S ním a jeho mocí můžeme konečně zničit Jedie jednou provždy!" Tato slova mu stále zněla v hlavě, když letěl lodí na planetu, o...