,,Mary!" louskal mi před očima jeden ze zdravotních bratrů, kterých tu pracuje až příliš mnoho podle mně. Myslím, že tohle je Ted. Otočila jsem na něj hlavu a doufám, že z mého výrazu poznal, jaký typ vraždy, bych na něm chtěla vykonat, protože můj úsměv psychopata je přeci odstrašující. ,,Na," natáhl ke mě svou ruku. Má ji docela velikou. Kdyby se chtěl řezat, což je ta nejubožejší věc, měl by na to krásný prostor. Ale kdybych ho chtěla pořezat já, -což je úplně jiná řeč- asi bych toho místa potřebovala víc. Když ruku otevřel, naskytl se mi výhled na různě barevné a velké prášky. Ten růžový je na uklidnění, což podle mě je dokonce zakázáno dávat. Ten modrý na- to už nevím. A ten bílý na- to taky nevím, když jsem se ptala odmítali mi to říct. Další nezákonná věc. Ostatně ať mi dávají prášky jaké chtějí, ještě jsem žádný nespolkla. Nastavila jsem ruku a prášky si vzala. Strčila jsem si je do pusy a 'schovala' za zuby na levou stranu, pak jsem si vzala vodu a napila se. Ted odešel a já ty prášky nenápadně vyplivla do své ruky. Přitáhla jsem si k sobě talíř s něčím co připomínalo horu bláta a ne jídla a prášky nenápadně strčila do toho. Všechny talíře nakonec odnesou a jídlo hodí do koše. takže na to nikdo nepřijde. Začala jsem se smát. Tím mým smíchem, kdy vám leze mráz po zádech, kdy se bojíte o svůj život.
Bl3ckRose
