The Girl In Bag/CZ

Sama s vlkem

Byla jsem celou noc vzhůru a bála se. Když nastalo ráno, odvážila jsem se vyjít ven a podívat se na vlka. Nebyla jsem si jistá zda to opravdu byl vlk ale zněl tak. Když jsem pootevřela dvířka domu uviděla jsem ho jak tam spí. Vypadal tak bezmocně a hladově, uviděla jsem v něm sebe. Začala jsem si ho prohlížet z blízka když v tom se probudil a zvedl ke mne hlavu, celá vyděšená jsem zakopla při couvání do domu a spadla na hromádku listí na zemi. Zvedl se ,ten vlk se zvedl, bušilo mi srdce jak o závod a já si přemítala co my nejspíš udělá, jenže on je ke mne přišel  a položil mi hlavu do klína. Po chvilce se zvednul a podal mi packu. Nechápala jsem co po mne chtěl až po chvíli mi to došlo co chce, měl v pacce zadřenou třísku. "Chudáčku" řekla jsem a vyndala mu ji z packy, podrbala jsem ho za ušima a on mne olíznul. Čekala jsem že se zvedne a odejde , ale on zůstal a šel za mnou. A tak jsem už nebyla sama, byla jsem s mým vlkem. Každé ráno jsem se sním probouzela, mám za to že i jemu se to líbilo. Říkala jsem tomu společný busines. Každý večer sem rozdělala oheň a on šel ulovit něco k jídlu, někdy jsme měli zajíce někdy naopak kachnu nebo ptáka , ale vždy nám to oběma chutnalo.

Taková byla každá rána, krásná, příjemná, čistá. Bylo mi úžasně protože jsem zase žila a měla jsem spoustu sil. Jednoho večera když už jsem usínala jsem uslyšela šum, bála jsem se ohlédnout kdo to je ale nakonec mě zvědavost ovládla. Když jsem se podívala byla to ta žena která ,mě tu tenkrát nechala samotnou. Zvedla jsem se a otázala se co tu potřebuje, podívala se na mne dost zvláštním obličejem a pak začala ječet " Co si k čertu myslíš že tu děláš?! Nechala jsem tě tu jednu noc na přespání a ty už tu bydlíš?! Kdo si myslíš že jsi?! Vypadni!! ". Po těchto slovech jsem se radši zbalila a odešla s Vlkem do lesa. Nevěděla jsem co se teď bude dít nebo kde budeme bydlet. Nevěděla jsem nic a tak to taky zůstalo. Celou noc jsme někde chodili a snažili se najít kde přespat, ale nikde nikdo nebyl ani nějaké obydlí. Přišlo mi že jsme někde hrozně daleko. Nakonec jsme našli malé suché místo pod jedním vyvráceným stromem, tak jsme si tam lehli. Tu chladnou noc mi došlo jak  moc mají vlci teplou srst a jací jsou teplí. O několik hodin později jsem konečně usnula, bylo toho na mne moc, nechápala jsem co jsem řekla špatně, proč mě ta ženská vyhodila když jsem to tam tak upravila, upřímně sem nevěděla nic tak jsem radši usnula.

Máme tu další kapitolku. Doufám že alespoň tomu někomu kdo toto čte, se mu to líbí :) Omlouvám se za drobné chybičky například v y/í . Doufám že vám to tolik nevadí. Příšti kapitolka bude zítra. Dobrou a hoď hvězdičku xxWolfixx