The Girl In Bag/CZ

Dlouhé putování

Zbudil mě až nádherný teplý čumák mého vlka, který se mně pokoušel zbudit. Na prvý mě napadlo, že to byl jen sen a stále ještě spím v teplém domě, ale tak to nebylo. Ležela jsem pod vyvráceným stromem a koukala na oblohu. Bylo teplo a slunce zářilo jak nejvíc mohlo. Nevadilo mi to naopak to bylo velice příjemné ráno a vlkovi se to  nejspíš  taky líbilo. Když jsem se probrala šla jsem nasbírat něco k snídani, ale našla jsem jen pár červených bobulí a hromádku borůvčí.  Po snídani jsme se vydali na cestu, v jednu chvíli jsme procházeli nějakým starým temným lesem , nebylo tam naprosto nic a všude šustilo listí a foukal ledoví vítr, naopak když jsme přecházeli po dlouhé proslunělé louce bylo mi dobře, to teplo, sluníčko,velký prostor, bylo to až kouzelné. To co mě ale děsilo bylo to že nevím kam jdem.

Takhle jsme šli dlouho, noci a dny se míhali jako živí ale stále jsme nikoho nepotkali. Žádnou chaloupku nebo vesnici, nebo jen obyčejného člověka co by nám poradil na cestu, nidko nikde nebyl. Došli jsme až k jednomu velkému vodopádu se spoustou rostlin a zvířat. Neváhali jsme a běželi jsme se najíst a napít, úžasné tak přece jen nám to putování něco přineslo. Po chvilce jsem začala studovat vodopád a vzpomněla jsem si na "malý vodopád", tak se mu přezdívalo, četla jsem o něm spoustu zajímavostí protože mě hrozně fascinoval. Téže jsem o něm věděla že je za ním skrytá malá puklina v které přespávali loupežníci a zběhlí uprchlíci před spravedlností. Šla jsem se podívat zda to byla pravda to co jsem se o tom naučila a skutečně byla, až na to že ta puklina nebyla malá ale obrovská a vešlo by se sem 20 lidí. Na dlouhou noc jsem si nasbírala dříví a bobule, Wolfi (Jméno mého vlka) naopak pozabíjela pár kachen a jednu srnku, ano vím je to celkem drastické ale my neměli co jíst a něco se obětovat muselo. Ještě tu noc jsme rozdělali oheň a upekli kachnu, jako menší zákusek jsem si dala nějaké jemně růžové bobule co jsem našla. Byl nádherný úplněk a přes vodopád se měsíc nádherně třpytil a leskl , také Wolfi se přidala a začala výt na měsíc. Ani se mi nechtělo spát, bylo to nádherných 5 dní při hledání něčeho takového úžasného. Nespala jsem jen jsem hladila Wolfi za uchem a plánovala cestu na druhý den, napadlo mě tu zůstat trochu dýl a prozkoumat ty kresby co tu ostatní lidé nakreslili.

V těch kresbách bylo spoustu o minulostí těch lidí a ty věci za co byli někteří trestaní mi bylo až líto. Chudáci, pomyslela jsem si když vím jak je pro mně náročné ujít tuhle dálku a oni museli běžet v kuse a nemohli zpomalit ani na chvilku, jinak by je chytli. Byla jsem ráda že se to neděje i mně a že se mám celkem dobře, navíc sem cestovala s Wolfi a ta mě ochránila před vším. Byla pro mně jako moje mladší zdivočelá sestra a já za ni byla docela hodně ráda.

A máme tu další konec. Doufám že se vám kapitolky líbí a byla bych ráda za váš názor takže mi pište komentáře a klidně i na profil. Jinak hvězdičku a folow na profil jako obvykle. xxWolfixx