Hufflepuff Diaries

I.Knihy, nebo kluci?

Bylo asi 6:00 hodin ráno a v mrzimorské koleji panoval klasický ranní neklid. Dívky se hádaly o to, která se co nejdříve dostane do koupelny a chlapci se hrnuli k východu, aby se mohli najíst mezi prvními.

Erica se jediná tohoto chaosu nezůčastňovala, mnohem raději zůstávala až do poslední chvíle se svými knihami, které měla vzorně vystavené na poličce vedle postele. Její kamarádka Maggie byla ale pravým opakem, o místo v koupelně se dokázala mnohdy i poprat a to, co si myslí si rozhodně nenechávala pro sebe.

Když už byli všichni z koleje připraveni jít, vydali se na snídani. U Mrzimorského stolu už sedělo pár kluků, včetně Jasona, do kterého byla Erica již delší dobu zakoukaná. "Už zase na něj čučíš?" zeptala se s jemným posměškem ve tváři Maggie. Erica se začervenala a dál už otázku neřešila. Mnohem radši se věnovala jídlu, ostatně jako všichni ve Velké Síni, ale přeci jen, občas po něm hodila očko. Ačkoliv se Erica snažila na Jasona dívat co nejvíce nenápadně, Maggiiným očím to nikdy neuniklo a vždycky do ní trochu šťouchla, nebo prohodila nějakou rádoby vtipnou frázi.

Po snídani se všichni odebrali zpět na kolej, Erica za knihami a Maggie do společenské místnosti, tam se totiž vždy něco najde.
Když Erica vystoupala těch pár schodů k ložnici, vrhla se ihned na svoje knihy, zabořila se do řádků, slov a písmen a nechala se už jen unášet svou nezkrotnou fantazií. Z její jediné chvilky za den, kterou mohla strávit o samotě jí vyrušil Jason: "Ahoj, nenechala sis ve Velké Síni tuhle knihu?" ukázoval Jason Erice známou knihu se stříbrným obalem, na kterém se lesklo pár zelených lístků. Erica ji hned poznala, byla to její oblíbená, "Ze života bylinkářů". "Děkuji moc, chyběla by mi" "Za málo, věděl jsem, že musí být tvoje." Oba se na sebe usmáli a Erica poprvé cítila, že má o ni Jason alespoň trochu zájem, nebo prostě jen ví, že existuje. Když odešel, zabořila se do černožlutých polštářů a začala křičet radostí.

Když už uběhlo 30 minut klidu, byl čas jít na hodiny. Jako první Mrzimor čekala hodina lektvarů, na kterou se jako vždy nikdo netěšil. Po této hodině přišlo ještě Bylinkářství, Famfrpál, Obrana proti černé magii a Dějiny čar a kouzel. Po vyučování se mrzimorští studenti opět odebrali na kolej.

"Dnes nemáme špatný rozvrh, že?" zeptala se Maggie Erici. "To tedy opravdu ne, ještě že končíme tak brzy, mám víc času na..." nestihla Erica doříct větu. "Na čtení, co?" dokončila její větu se smíchem Maggie. "Ano, na čtení, ty mě z náš tak dobře! Vždycky víš, co chci právě říct" Maggie se ale tak vesele netvářila, spíše naopak, v její tváři byl vidět smutek i naštvanost. Toto zpozorovala i Erica a tak se jí zeptala: "Stalo se něco, řekla jsem něco špatně?" V tu chvíli Maggie spustila: "Proč jsi vždycky zavřená jen s knihami, trávíš s nimi pomalu více času než s lidmi! Vždyť už se ani nechodíš bavit do Společenské místnosti." Ericu to zaskočilo, ale nebála se proti Maggie taky něco říct: "A tobě to vadí? Že jsem si nikdy nevšimla, když se bavíš s těmi slepicemi, vypadáš docela spokojeně!" Maggie se tato slova docela dotkla. Netušila, že i mírumilovná Erica někdy dokáže říct něco takového. "Nebudu se s tebou hádat, s jediným člověkem, který za něco stojí, něco pro mě znamená a vždycky tu pro mě byl." řekla Maggie se slzami v očích. "Tak odejdi, pokud se nechceš hádat." odvětila zcela bez soucitu Erica. To už to Maggie nevydržela a rozběhla se se silným pláčem do pokoje. Tam padla na postel a nemohla zastavit brek. "Je úplně jiná, změnila se" mumlala si pro sebe. Nevěděla, jestli jí takhle změnily knihy, nebo něco jiného. Tedy spíše někdo. "Ahaaa, žádné knihy, ten hnědovlasý kluk ji popletl hlavu! Jason!" snažila se co nejtišeji vykřiknout. Po chvilce přemýšlení a plánování se rozhodla za Jasonem zajít..