❌The god of mischief (Loki FF)

Usmíření

Loki pozoroval svou ženu, jak pádí zahradou pryč v záplavě slz. Uznal, že na to možná šel až moc rychle, říci nahlas to ale nehodlal. S povzdechem opět pokračoval v procházce se zvláštním pocitem na hrudi. To nebylo svědomí, ale tížila ho pýcha míšená strachem, jak to asi probíhalo když tu nebyl. Bodalo ho to jako hrot, nemluvě o tom, že uvažoval i o nevěře z manželčiny strany. Po chvíli to ale zapudil. Kdepak ona a být mu nevěrná, to k ní nesedělo.

Procházel se mezi záhony a přemýšlel, když tu najednou z paláce vyhlédla ven matka.

"Loki! "zavolala syna. Bůh s povzdechem vyšel za ní, čekala na něj na schodišti.

" Ano matko? "zeptal se, když již stanul na před ní. Frigga se nadechla.

" Právě jsem potkala Vivien".

"Ano? ".

" Ano. A nevypadala v moc dobrém stavu. Stalo se něco? ". Loki zabodl pohled do země, nechtěl se matce dívat do očí.

" Odpověz mi prosím "požádala jej. Bůh natočil hlavu napravo a hned zase na levo, ale nic neřekl.

" To je naše starost, matko. Nechci tě do toho tahat" řekl po chvíli. "Ale docela by se hodilo, kdyby jsi mi řekla kam šla". Frigga mírně zdvihla obočí, věděla že víc z něj nedostane.

"Šla jakoby k vašim komnatám" řekla a Loki se s poděkováním rozeběhl tím směrem. V jedné chodbě se málem srazil se stráží, ale stihl včas zareagovat, aby tomu předešel. Proběhl předpokojem a když už konečně stál přede dveřmi komnat, zastavil se. Nešel dál, jen naslouchal. Zevnitř se ozývaly vzlyky a Loki věděl, že jí bude muset utěšit. Potichu otevřel a protáhl se dovnitř, k jeho štěstí si ho nevšimla. Seděla schoulená do klubíčka v křesle a plakala. Loki k ní přešel, podebral ji pod koleny a zády a zvedl ji, načež si sedl na její místo a položil ji na sebe. Značně ztuhla a přestala plakat, ale nebránila se.

"Copak , snad ti nedošly argumenty? "zašeptal Loki a políbil ji něžně do vlasů. Místo odpovědi zavrtěla hlavou a zabořila ji do manželovi košile. Její tělo se uvolnilo, ale ona už byla tiše. Loki jí hladil po zádech a šeptal jí sladká slova, jako to dělal kdysi. Cítil, jak se k němu přitulila a spokojeně se choulí jako kočka při každém dalším jeho slově. Hladil jí po černých vlasech a vzal ji za ruku, kterou si přitáhla k hrudníku a dál mlčky naslouchala.

Když jeho hlas utichl, seděli dál k sobě natisklí bez jediného slova. Až po chvíli se Vivien nesouhlasně zavrtěla.

"Proč mám chuť ti jednu vrazit ale taky chuť tě povalit na postel? " zeptala se zastřeným hlasem a jezdila mu v kroužku prstem po hrudníku. Loki se usmál a podíval se jí na vršek hlavy.

" Netuším. Ale tu druhou možnost bych bral" zašeptal s jasnou provokací v hlase. Vivien něco zamumlala a těžce se vysápala z jeho klína do stoje.

"Tak vstávej" pobídla ho a protáhla se. Loki vstal a ona ho pomalu dostrkala ke kraji postele. Poté ho na ni vší silou strčila a když dopadl, lehla si spokojeně vedle něj a položila hlavu na jeho hrudník.

"Tak" usmála se. Lokiho tím lehce vyvedla z míry.

"To je všechno? "zeptal se pobaveně.

" A co chceš víc? "řekla tiše. Bůh se zasmál.

" No... Co třeba splnění manželské povinnosti? " snažil se jí vzrušit a přejel jí rukou po celé délce zad až dolů. Nemohl si nevšimnout, jak sebou škubla.

" Ale? Že bych snad na něco narazil? "zeptal se pobaveně a sjel tedy rukou ještě níž. Tentokrát i tiše zasténala a pevně sevřela jeho košili v prstech. Loki se samolibě uculil.

" O tohle se dokážu postarat "řekl a během vteřiny ležela Vivien pod ním s polekaným výrazem ve tváři. Nebránila se, ani nic nenamítala.

" Loki... Prosím, opatrně "zašeptala červenající se a sklopila oči. Bůh jí odsunul pramínek vlasů z obličeje.

" Neboj... ".

*********

Ráno se Vivien probrala nahá, zahalená pokrývkou a ležící po manželově boku. Ten ještě spal, po včerejší noci se nebylo čemu divit. Byl tak unavený, že usnul jen si lehl. Viv mu vtiskla sladký polibek na tvář a vylezla z postele, přičemž za sebou táhla i pokrývku.

Když se po chvíli vrátila již oblečená a upravená, Loki stále spal. S úsměvem vrátila svou deku na její místo a rovnou si to také ustlala. Poté potichu opustila místnost a zůstala v předpokoji, kde na ně čekal vozík se snídaní jako každé ráno. Zajímalo ji, zda tam budou dvě porce nebo jen jedna, proto nadzvedla velikou zlatou poklici. Dvě.
S úsměvem ji vrátila na původní místo a potichu převezla vozík do komnat. Vzala si svou porci, do pohárku nalila z veliké konvice čaj a z mísy s ovocem si vzala trs vína a jedno jablko. S tím vším se uchýlila na balkón, kde se posadila ke stolku a s dokonalým výhledem na krásné Asgardské ráno se pustila do snídaně.

Spokojeně jedla toast a pozorovala právě prolétající ptáky. Z ložnice se ozvalo heknutí a šustění prostěradla, podle všeho se bůh probudil.

"Dobré ráno " řekla Vivien, aniž by se ohlédla. Uslyšela kroky a rozladěné zamručení. Na balkón se přišoural Loki v kalhotách na spaní, líbl ji na čelo na přivítanou a opřel se rozmrzele o zábradlí. Vivien ho se zájmem pozorovala.

" Copak? Vypadáš jako by jsi se snad špatně vyspal? " pronesla. Bůh se po ní podíval a smutně se pousmál.

" To tak není drahá,spal jsem dobře " odvětil. Vivien se postavila a přešla blíž k němu.

" Takže nějaký zlý sen? "zeptala se zvědavě, když si jí Loki přitáhl do majetnického objetí.

" Ta nejhorší noční můra" zaskučel jí do vlasů a políbil ji na vršek hlavy, musel se dost sklonit.

"Jaká? ". Bůh svou ženu pohladil po zádech a povzdechl si.

" Zdálo se mi, že otec pověřil toho idiota co si tak láskyplně říká můj bratr tvojí ochranou když jsem byl pryč. V tom snu Asgard napadli nepřátelé a šli si pro tebe, má nejdražší. A ten hlupák nic neudělal, jen se díval jak tě unášejí. Pak už nevím nic, protože jsem se probudil" dořekl Loki onu noční můru a otřásl se odporem. Představa, že by jeho Vivien měl hlídat neschopný bratr ho děsila. Ale teď už byl tady, takže její ochrana opět spočívala na něm.

*************
Teď si asi říkáte :" strýčku Andy, ty ještě žiješ?! ".
Nebojte, hodný strýček žije 😂🖤