❌The god of mischief (Loki FF)

Hádka

Loki se ráno probudil jako první. Bylo ještě šero,jistě nebylo tak pozdě. Jak se tak rozkoukával a přicházel k sobě,ucítil jak se Vivien na jeho hrudi zavrtěla. Ustal v jakémkoli pohybu,aby jí ještě neprobudil a se zatajeným dechem čekal. Bohyně tiše zavrněla a přitulila se k jeho hrudníku. Loki vydechl úlevou,ale uvědomil si zajímavou skutečnost. Když se pohnula,sjela jí přikrývka z boku a odhalila bílou kůži. V Lokim se při pohledu na její dokonale tvarovaný zadeček probudila chuť na pokračování. Lehce jí rukou přejel po zádech a systematicky sjel i níž. Pod jeho dotekem se lehce zachvěla a zavrněla.

"Copak to děláš?" zeptala se rozespale,ale zněla velice pobaveně. Bůh se uculil. Právě se mu povedlo jí probudit pouhým dotykem. Jak asi bude reagovat ,kdyby posunul laťku ještě výš? Když se o to ale pokusil,znepokojeně zamručela a posadila se.

"Myslím,že mi to včera stačilo" upozornila ho se smíchem. Loki zvedl ruce v obranném gestu.

"Dobrá". Vivien zamyšleně vylezla zpod deky a ze židle si vzala své šaty,které tam včera odložila. Pak ale na nic nečekala a zaběhla do převlékárny. Bůh tiše zaklel a také opustil lože. Než si stihl obléct kalhoty,byla Viv zpátky oblečená a upravená.

" Tobě to ale trvá"poškádlila ho a založila si ruce na hrudi. Loki jí věnoval úšklebek.

"Má nejdražší ženo",oslovil ji tak jak to dělal jen v podobných situacích," právě jsem vstal,nemůžeš ode mne očekávat větší výkon ". Viv se uculila a šla srovnat pokrývku. Nadhodila ji a ona dopadla rovně na své místo. Jen uhladila záhyby a natřepala polštáře a bylo hotovo.

" Proč vás vlastně včera volal Heimdall? Ani jsi se nezmínil..."podívala se na něj skrze ofinu černých vlasů. Loki si teprve dopínal košili a nyní si nasazoval koženou vestu a zlaté nárameníky s pláštěm.

"Ale,nic důležitého. Tedy,nic co by nezvládl jeden člověk"zavrčel,zavrtěl nechápavě hlavou a za pas zastrčil své dýky. Viv se na něj tiše dívala. Něco v jeho chování jí naznačovalo,že její manžel není úplně v pořádku,včerejší událost ho nejspíš značně rozčílila. Pak ale nad svou úvahou zavrtěla hlavou,její manžel neměl k rozzlobení nikdy daleko. Když Loki dokončil dopínání a setřel si neviditelné smítko nečistoty z levého nárameníku,pomyslela si že je stále stejný perfekcionista jako býval.

"Co je?" zeptal se jí,když si všiml jak se na něj dívá. Vivien si odhrnula pramen vlasů z obličeje a nasadila výraz dítěte chyceném při činu.

"Co by,všechno v pořádku. Jen jsem se tak zamyslela..." pronesla do ztracena a prošla se po místnosti. Loki ji sledoval se skeptickým výrazem ve tváři,tohle se jí nepodobalo. Nikdy nebývala zamyšlená nebo nedejbože nepozorná.

"To ti nevěřím,mluv,co se děje?" . Už ho omrzel výraz v její tváři. Vivien si dotčeně založila ruce na hrudi.

"Poslyš,jen proto,že nevěříš nikomu kolem sebe ještě neznamená,že nebudeš věřit ani mně" procedila skrze zaťaté zuby,jak moc se musela držet,aby mu neřekla něco mnohem ostřejšího. Loki její postoj napodobil a stáli tak naproti sobě se založenými pažemi a provrtávali jeden druhého očima. Výškově připomínali spíše otce s dcerou než manžele a pohled na ně jako na pár připadal mnoha lidem komický,některým až absurdní. Loki ale najednou udělal krok k ní.

"Vivien,řekni co se děje. Nemíváš takový výraz když přemýšlíš. Normálně to nedáváš znát,něco tě trápí" řekl potichu,aby jí dal jasně najevo,že nyní o hádku vůbec nestojí. Pochopila gesto a spustila ruce k bokům,aby nebyl její postoj tak agresivní. Nevěděla co mu říct a to nebylo zrovna obvyklé. Proto se na něj jen mlčky dívala a snažila se tvářit neutrálně,ale nešlo to,protože ten ustaraný výraz se dral na povrch jakoby samovolně.

"Jsem unavená" snažila se to zamluvit.

"Spala jsi celou noc" nenechal se Loki odradit. "Řekni mi to po dobrém". Viv se ošila,znal ji až moc dobře na to,aby poznal její lež nebo přetvářku. Nakonec poraženě odvrátila zrak.

"Něco mi říká,že nejsi úplně v pořádku,včera se něco muselo stát" začala opatrně. "Ale ty jsi se o ničem nezmínil. Nevím, jestli mi to nechceš nebo nemůžeš říct,ale mám strach že je to něco zlého". Bůh se pobaveně pousmál a přešel k ní blíže. Tak sentimentálně se opravdu dlouho nezachovala,docela ho tím překvapila.

" Drahá. Myslíš,že kdyby se včera něco strašného stalo,že bych přišel za tebou a jen tak s tebou strávil noc? Ani náhodou. Kdyby bylo jak říkáš,vůbec bych se nevrátil "pronesl tiše a něžně vzal svou ženu kolem pasu. Ale Vivien se vzpříčila. Je to lež,nebo jí říká pravdu? Ve výrazu jeho tváře to nepoznala,ba naopak,jeho pohled ji strašně mátl. Loki ji štípl do boku,aby nestála tak křečovitě a když se stáhla,za pas si ji přitáhl k sobě. Ona ale nechtěla. Proto se vší silou snažila od něj oddálit.  Bůh jí to ale nijak neulehčoval,dokonce se jí zdálo,jakoby se namísto toho k ní stále více přibližoval.

" Pusť mě! "zavrčela. Na popud jejích slov ji tedy ač nerad pustil. Nečekala tak rychlou odezvu a proto se trochu zamotala,ale hned již stála nohama pevně na zemi a s bojovným výrazem ve tváři si svého muže měřila.

" K čertu s tebou Loki! Vždyť já už ani nepoznám,jestli mi říkáš pravdu!!"vykřikla v zoufalství a prudce se odvrátila,aby neviděl jak jí tváří projela vlna slabosti. Něco takového před ním ukazovat nechtěla. Kvůli její výšce bylo pro Lokiho nemožné jí vidět do obličeje,ale i přesto tušil,proč asi tu hlavu sklopila. Ten klid,kterým prve oplýval,byl ale ten tam.

"Tsss" procedil skrze zaťaté zuby,otočil se na podpatku a s hlasitým bouchnutím dveří opustil jejich komnaty. Vivien se doprovázena potlačovaným pláčem svezla na kolena a skryla hlavu do dlaní. Proč jen to nemohlo být jako dřív?
Vždyť ještě před pár minutami bylo všechno v pořádku,normální ráno.  A teď mají opět spor.