Za 2 měsíce, jsem dobrala antibiotika, tak jsem ve 2 hodiny odpoledne,vyrazila do nemocnice,na kontrolu.
Jela jsem výtahem do 4.patra a šla jsem do čekárny.
Zavolala mě sestra do ordinace, ja tam vešla,pozdravila jsem pana doktora Tomlisona a sedla jsem si na křeslo.
Pan doktor povídá: dneska uděláme kontrolu břicha a sono břicha a uvidíme co dál.
Lehla jsem si na lehátko a pan doktor si poslechl mé bříško a promačkal ho.
Povídá, bříško je v poradku,tak teď tě pošlu už domů, kdybi nastaly nějaké komplikace,třeba silně bolesti nebo tak něco, nebo třeba kdybi si krvácela tak mi hned zavolej a nebo hned přijď ano ?
Ano pane doktore,děkuji Vám
Nashledanou
Nashledanou.
Po 4 měsících:
Šla jsem domů z práce, a šel se mnou i můj přítel Petr, Petr se zastavil a klekl si na jedno koleno a něco vytáhl z kapsy, klekl si přede mě a podívá: Moje miloučká Verunko, vezmeš si mě ?
Než sem stačila říci, ano, tak mě začala hrozná bolest břicha a já omdlela,Péťa, zavolala záchranku, a ta mě dovezla do nejbližší nemocnice.
Ležela jsem na lehátku a když jsem se probrala tak u mě seděl Petr a povídá Verunko, moje.
Já, co se stalo ?
Bolelo tě bříško, lásko a když jsem ti chtěl něco dát tak jsi omdlela a tak jsem zavolal záchranku a ta tě přivezla do nemocnice.
Neboj se za pár dní té určité pustí domů.
