Doctor Bieber (CZ)

7 | Apologies

DOCTOR BIEBER | seven.

J.

"Co tady děláš?" Zeptala se Sienna, když šla blíž ke mně. Moje vysoká postava se nad ní začínala tyčit, jak se ke mně více přibližovala. Uskočil jsem na stranu, aby mohla zamknout dveře.

"Já jenom," Nervózně jsem se zasekl. "Chtěl jsem s tebou mluvit a chci se ti omluvit," Řekl jsem jí. Zamknula dveře a otočila se na mě. Cítil jsem, jako kdybych měl k podlaze přilepené nohy, bál jsem se k ní přiblížit, ale taky jsem nechtěl odejít.

"Budeš tu jen tak stát nebo půjdeš dál?" Zeptala se. Odkašlal jsem si a následoval ji.

"Sienno, za všechno se moc omlouvám. Nesnažil jsem se ti vyhýbat nebo tak něco. Mám tě moc rád, opravdu, jenom jsem byl zaneprázdněný v práci," Řekl jsem jí popravdě.

"Myslela jsem, že nemáš práci," Zněla trochu zmateně.

"Lhal jsem," Přiznal jsem.

"Lhal jsi o svojí práci?" Zeptala se, "Prosím neříkej mi, že jsi dealer nebo sériový vrah," Mluvila rychlým tónem s kapkou humoru.

"Ne, ne," Zasmál jsem se. "Jsem doktor," Řekl jsem jí.

"Doktor," Zopakovala. "Po celý ten čas jsi byl doktor a ani jsi mi to neřekl."

Nebyl jsem si jistý, jestli byla smutná, nebo jenom zmatená. Zněla trochu naštvaně, ale tím jsem si nebyl tak jistý. Věc, která následovala byla neočekávaná. Sienna se začala smát.

"Justine, nedokážu uvěřit, že jsi mi lhal o tom, že jsi doktor," Povzdechla si. "Díky bohu," Řekla s pocitem úlevy.

"Počkej, takže ty nejsi naštvaná?" Zeptal jsem se zmateně a přešel k ní blíž.

"Byla jsem, ale u-už ne," Řekla a já se k ní přibližoval čím dál tím blíž a blíž.

"Takže kdybych," Začal jsem, když jsem od ní stál pár centimetrů. "Tě chtěl vzít zase na rande," Pokračoval jsem a jemně ji hladil po obličeji, "Souhlasila bys?" Zeptal jsem se a pramen vlasů jí dal za ucho.

"Ne," Řekla, čímž se mé srdce zastavilo, "Ale jenom kvůli tomu, že chci s tebou zůstat," Obmotala si okolo mého pasu ruce. "Bude to v pohodě?" Zeptala se mě.

"O hodně," Usmál jsem se a moje rty přitiskl na ty její.

Další ráno bylo bezpečný říct, že jsem ten nejšťastnější muž na světě, jaký jsem kdy byl.

S.

"Přestaň, lechtá to," Zasmála jsem se, když si Justin položil hlavu na moje nahé břicho. Líbal mě všude po břiše a jeho malý knírek mě lechtal. Ne, nespali jsme spolu, ale hodně jsme si povídali.

Justin mi celou noc povídal příběhy, které se odehrály na ambulanci. Byl něco jako každodenní McDreamy. Bylo to skvělé. Jenom pořád nemůžu pochopit, proč mi neřekl, že je doktor, ale radši se ho na to ptát nebudu. Aspoň vím, proč byl tak zaneprázdněný.

Justin si vzal svůj mobil z mého nočního stolku. Zapnul ho, aby zjistil kolik je hodin a hned si povzdechl.

"Musím jít," Povzdechl si. Sednul si a já k němu hned natáhla ruce.

"Ne," Hravě jsem zakňourala. "Pojď zpátky," Řekla jsem.

"Rád bych, ale musím jít do práce," Sklonil se a políbil mě na vrch hlavy. Povzdechla jsem si, sedla si a poupravila si můj outfit. Byli jsme vzhůru už několik hodin, Už jsem byla oblečená ve cvičebním úboru, ale chtěla jsem společně s Justinem zůstat v posteli.

"Máš čas o polední pauzu?" Zeptal se Justin, když si zapínal košili.

"Jo, proč?"

"Dobře, protože tě beru ven. Napíšu ti až budu mít po praxi," Řekl mi.

"Počkej, praxe?" Zeptala jsem se.

"Jo, moje praxe..."

"Jaký je tvoje příjmení?" Zeptala jsem se, když jsem začala s brainstormingem v mé hlavě.

"Bieber," Řekl a upravoval si kalhoty.

"Oh můj bože," Upadla mi čelist, "Ty jsi můj doktor!" Ukázala jsem na něj. "Ten den, kdy se stala ta nehoda jsem šla právě za tebou," Řekla jsem.

"Vidíš, takhle jsme se měli setkat," Usmál se.

"Myslím, že máš pravdu," Lehce jsem se zasmála.

"Já vím, že mám, ahoj babe," Políbil mě a odešel pryč z mého bytu.