Múza [Kaisoo]

Múza

„Jongine, co se děje?“

„Co? Proč by se mělo něco dít?“ nechápal jsem.

„Právě jsem ti řekla, že odpoledne nikdo nebude doma a že máš přijít, zatímco ty na to nijak nereaguješ,“ vyčetla mi Yun. „Jsem holka, to já bych měla být nervózní. Vždyť víš…“

„Yun," povzdychl jsem si. Čekala, že toho řeknu víc, ale nenapadaly mě slova.

„Víš co? Jestli plánuješ být takový i nadále, vůbec nechoď.“

„Yun, počkej, promiň mi to,“ zavolal jsem za ní. Ani se nezastavila v chůzi.

Byl jsem hrozný přítel. Většinu času, co jsem s ní trávil, jsem přemýšlel nad vším možným, jen ne nad Yun. Z mé strany v našem vztahu zmizely ty něžné doteky, co zamilovaní dělají. Ona se snažila za nás oba, ale viděl jsem, že náš vztah jde do kytek.

A proto si Yun myslela, že posunutím na další úroveň, něco zachrání.

Netušil jsem, co mám dělat. Nechtěl jsem, aby její poprvé bylo kvůli tomu, jaký jsem debil, jenže na druhou stranu jsem byl pořád kluk.

„Čau,“ ozvalo se vedle mě.
Ohlédl jsem se na KyungSooa a kývnul hlavou.

„Je ti něco? Vypadáš sklesle,“ okomentoval.

„To nic, jenom…“ nechal jsem odpověď bez konce a ani jsem se nachystal ji dokončovat.

„Máte s Yun problémy?“ hádal Soo.

„Jsi až otravně všímavý.“

„Ale no tak," zasmál se. „Je to normální. Lidi se dávají dohromady a rozcházejí pořád.“

„Myslíš, že je dobrý nápad poučovat o tom, jak to chodí s holkama?“ dobíral jsem si ho.

„To, že jsem gay, neznamená, že jsem nikdy neměl trable,“ pousmál se.

„Vlastně je to ještě těžší. Víš, jak složité bylo říct tátovi, že jsem na kluky?“

Přestože jsem neměl náladu, přistihl jsem se při tom, jak se směju. „Aspoň ještě nepíšeš básničky, to bys byl odsouzen k sociální smrti.“

„A co když píšu básničky? Co když mám múzu, někoho, kvůli komu píšu básně o nešťastné lásce?“

KyungSoo nikdy nemluvil takhle ostře, a proto mě jeho reakce tolik zaskočila. „Takže máš múzu?“ měnil jsem téma.

„Dá se to tak říct. Je to spíš člověk, kterého z dálky obdivuju, protože mi nikdy nedovolí být mu blíž.“

„To nezjistíš, dokud mu tu nepovíš.“

„Věř mi, tohle vím jistě,“ řekl se smutnou upřímností.

Chvíli jsme oba mlčeli, než to prolomil KyungSoo: „Už musím letět. Tak hodně štěstí s Yun.“

„Dík,“ usmál jsem se. „Jsem si jistý, že štěstí potřebovat budu.“

„Ať už to dopadne jakkoliv, bude to fajn. Určitě,“ povzbudil mě a na známku podpory mi stiskl rameno. Byl to zvláštní pocit vědět, že je gay a nechat ho se mě dotýkat, ale vlastně mi to nevadilo. Skoro jsem vyžadoval, aby mě nepouštěl.

„No, tak se měj. Uvidíme se, ne?“

„Ehm, jo jasně,“ kývnul jsem a teprve teď jsem si uvědomil, že jeho ruka již dávno nespočívá na mém rameni.

***

„No ne, ty ses fakt objevil," otevřela mi dveře Yun.

„Omlouvám se, vím, že jsem se choval příšerně. Mohla bys mi odpustit?“ zeptal jsem se nadějně a strčil jí pod nos květiny.