Ztracená budoucnost a nová minulost

Zachránce

Dean se probudil někdy kolem osmé. Na to, že když usínal, měl obavy, že ho neznámý cizince ve spánku napadne, spal dlouho. Mrkl se na vedlejší postel. Tmavovlasý muž ještě stále ležel a podřimoval, tentokrát však už ne tak, jak ho se Samem včera uložili, ale byl stulený do klubíčka. Dean vstal a přešel k jeho posteli. Takto zblízka a při denním světle si mohl všimnout detailů, které mu v noci ušly. Ten chlap byl nezdravě bledý, měl kruhy pod očima, jeho baloňák byl ošuntělý, špinavý a pokud se včera Deanovi zdál poměrně štíhlý, dnes věděl s určitostí, že s tím „zachráncem" není něco v pořádku. Celý se mírně chvěl, zhluboka dýchal a z jeho narůžovělých rtů uniklo občas bolestné zakňučení. Že by noční můra?

„Dean," zašeptal mezi vzlyky a jmenovaný ucouvl o dva kroky dozadu jako opařený. Sní o mně?! Winchestrovi se udělalo mírně nevolno a raději zamířil do koupelny, v hlavě mu to však šrotovalo. Kdo je ten cizinec? Zná mě, jak? A pokud mě nezná, proč se mu o mně zdá? Nevypadá to, že by předstíral spánek... Ale i kdyby mě znal, tak proč bych byl v nějakém špatném snu a ne v něčem veselém plném kytiček a západů slunce. No, ať je to jak chce, ten chlap něco tají, uvažoval Dean, když se holil a následně, když si čistil zuby.

Když byl hotov, vyklouznul zas potichu z koupelny, nemusel se ovšem bát, druhý muž stále, celkem tvrdě spal, a tak se lovec rozhodl, že navštíví svého bratra a jeho přítelkyni ve vedlejším pokoji. Jen doufal, že jsou oba již vzhůru a Sam stihl Jess zasvětit do jejich života. Vysvětlovat to, že příšery jsou skutečné, nebylo nikdy jednoduché. Ne, nebylo to lehké ani pro lidi, kteří se s nadpřirozenem setkali, natož pak pro lidi, kteří Winchesterové znali delší dobu a mysleli si, že jsou naprosto „normální rodinka." S Cassy, jeho první skutečnou láskou, to byl kámen úrazu, přes který nejel vlak. Některé věci se asi s jejich životem skutečně neslučovaly.

Zaklepal na dveře a poté, co se ozvalo dvouhlasné: „Vstupte!", vešel dovnitř. Sam seděl na posteli, Jess stála na druhém konci místnosti u okna a měla na sobě jeho košili a triko, což pro ni bylo téměř velikostí šatů. Ti dva snad od sebe nemohli být dál. Dean se nervózně poškrábal na hlavě.

„Dobré ráno," pozdravil.

„Kéž by bylo dobré!" odsekla blondýnka a Sam se zakřenil.

„No, takže tě můj bratr již zasvětil do našeho řemesla," konstatoval Dean.

„Lhal mi!" zavrčela vztekle.

„Snažil jsem se tě chránit," bránil se Sam zoufale.

„Tím, že mi o sobě neřekneš pravdu! A jak to pomohlo?! Nakonec, ty potvory pro mě stejně přišly... A kdybych věděla, kdybys mě zasvětil do tvého života a naučil mě se bránit, možná by mě nemusel zachraňovat někdo úplně cizí," vyčetla mu. Její přítel na to jen složil hlavu do dlaní a hlasitě si povzdechl.

„Dobře, ponechme na chvílí stranou manželskou hádku a... mohla bys mi říct, co se vlastně té noci stalo," využil té situace Dean.

„Dobře," kývla Jessica. „Bylo již pozdě a já chtěla jít na kutě. Byla jsem umytá, převlíknutá a už jsem si akorát četla knížku před spaním, když jsem uslyšela zazvonění. Sešla jsem zase dolů k venkovním dveřím a bylo mi divné, kdo by to tak mohl být tak pozdě, ale pak jsem v kukátku uviděla Bradyho. Nevěděla jsem... Nikdy bych si nepomyslela," Jess se na chvíli odmlčela. Toto vyprávění pro ni bylo evidentně těžké. „Když jsem otevřela dveře, ani jsem nestihla zareagovat... Prostě jen švihl rukou a odmrštil mě na protější stěnu. Nemohla jsem se hýbat ani dýchat. Bylo to děsivé," zašeptala a opět potřebovala chvíli na uklidnění. „Říkal něco o konci světa, o pekle, ďáblu, a že měl tady s námi hezký čas, ale teď má rozkaz to skončit... pořádně nevím ... nedávala jsem pozor, všechno mi to přišlo, jako nesmysly a točila se mi hlava. Viděla jsem to černě, tak černě jako byly černé jeho oči. Myslela jsem, že zemřu... a pak se tam objevil on."