Probouzím se v nějaké barevné místnosti a bolí mě hlava.Najednou se nademnou skloní nějaká postava, má milý úsměv a oči opuchnuté nejpíš pláčem."Sully,jsi vzhůru?"tu osobu vůbec neznám a radši se obejdu bez ní a kdo je Sully?."Co, kdo jste co tu děláte, nepřibližujte se!!"koktavě sem na tu ženskou postavu tohle vychrlila a ona strnula hrůzou."Co to děláš jsem tvoje máma,Sully!!"Vyděsila jsem se a snažila si vzpomenout na moji rodinu, ale před probuzením si nic nepamatuju."Ma...ma..mi, já nevím kdo jsi, ale nedokážu si vzpomenout na moji mámu."koktavě, velmi koktavě jsem tohle řekla, ale byla jsem jen z tohole krátkého rozhovoru tak unavená.Omdlela jsem.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Po asi dvou hodinách jsem se zase probrala a jemně se zvedla z postele.Ta postava, která nejspíš byla a je mou mámou zmizela a já se podívala po pokoji.Byl pěkný útulný jak jsem vždy chtěla a asi taky byl můj.Na stole je pohozená aktovka.Vyjdu ze dveří, po schodech dolů do kuchyně a tam vidím tu osobu:"Mámu",která mě probudila.Plakala a u ní stála malá holka a utěšovala ji.Bylo jí tak 9 možná 10. Podívala se na mě a zakřičela:"Ty jsi, ale blbá máma tě hledala tři dny kolem jezera a ty ani nevíš kdo je, jo?Jsi pěkně blbá Sully fakt takovou si tě nepamatuju!!!!!!"vykřikla a ještě pevněji "mámu"objala.Byla jsem z toho na větvi, protože jsem pro tu holčičku asi velký vzor."P..p..promiň, utěšíme mámu a já ti pak vše řeknu, co ty na to?No dobrá, ale myslím že budeš utěšiti mě."a vrhla se mi do náruče a objala mě.Já nevím kdo to je, ale radši se o to nebudu moc starat.Po půl hodině jsem já utěšila tu malou holčičku, která je moje sestra, protože mi to řekla no asi takhle:"Sestři nechceš teď spíš utěšit mámu?Ano, pojď."Asi takhle.Ta naše máma to dost vzala a nechtěla přestat brečet.Uvařím čaj a posadím se ke stolu.Vykládám mámě a sestře, že si opravdu před probuzením nic nepamatuju,ale v tom.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~++
